V inkvizitorském hledáčku se tedy ocitl mladý losinský farář Tomáš König. Hlavním proviněním, kterého se měl dopustit, bylo porušení zpovědního tajemství. On přeci psal biskupovi o tom, co mu při zpovědi odsouzení prozradili. Pokud by ale Boblig přistoupil na to, že odsouzenci vyjevili před smrtí pravdu, mohlo by se to celé otočit proti němu. Bylo tedy potřeba trochu to poupravit. Jejich zpovědím není možné věřit, protože to byli ďáblovi přisluhovači, kteří z jeho návodu říkali to, co jim našeptával. Strategie dobrá, ale pro Bobliga nedostačující. Měl ve zvyku dotahovat věci do konce. Je tedy nutné, aby všichni pisatelé dopisů svá obvinění ještě odvolali. A König, jako hlavní strůjce spiknutí, musí jít příkladem.
Prvním krokem byla tedy návštěva losinského purkrabího na faře. Jeden z členů inkviziční komise, rentmistr Vraný, se dostavil v podroušeném stavu a Königovi nařizoval, aby vše odvolal. Když to nezabralo, sestavil Boblig plán „B“. Ten se dal, vzhledem k jeho úskočné povaze, předvídat. U faráře Königa bydlela mladá schovanka Alžběta Moserová. Byla sirotkem po uherské markytánce. To, že začal Boblig šířit zvěsti o jejich hříšném milostném vztahu, asi netřeba zdůrazňovat. Ani teď neodvoláš? Jakýmipak kouzly tě to Alžběta přivábila? Že by to byla také čarodějnice? Že nás to nenapadlo dříve! A vyděšená Alžběta putuje koncem listopadu roku 1681 do vězení.
Zastrašování zabralo. Ne ovšem na tom správném místě. Tím, kdo z celé věci vycouval, byl sobotínský farář Schmidt. Teď si vzpomíná, jak to všechno při té popravě bylo. Ano, slyšel, jak ty ženy něco volají, ale co to bylo, to už neví. Ono jim ani nebylo dost dobře rozumět. Přeci jen tam byl hluk.
Naprosto stejně se zachovali i dva kapucíni, kteří vše odvolali a ještě zdůraznili, že chtějí zachovat dobré vztahy ke ctěnému inkvizičnímu tribunálu. A dokonce mu přáli mnoho zdaru při jeho záslužné činnosti. Asi by tu záslužnou činnost viděli jinak, kdyby jim nohy olizovaly plameny a oni se měli zaživa upéct na hranici. Na vycouvání rapotínského kaplana už se dlouho čekat nemuselo.
König zůstal sám. Rozhodl se, že se nevzdá. A to i přesto, že k němu přicházely zprávy o obviňování jeho osoby od mučených čarodějnic. König nakonec sepsal memorandum, v němž dokládal, že Bobligův postup proti obviněným je protiprávní. Nic nepomáhalo. Olomoucký biskup, který mohl v této věci něco udělat, byl k jeho slovům hluchý. A snad aby od něho měl konečně pokoj, nechal ho přeložit na jiné místo. Nebo mu tím chtěl zachránit život? Plameny už se k mladému faráři totiž nebezpečně blížily.
Po svém přeložení z panství Losinského napsal biskupovi provokativní děkovný dopis. V něm psal, že je rád, že je zbaven své povinnosti doprovázet na smrt nevinné oběti. Život mu byl tedy uchráněn, ale na dlouho to nebylo. Asi rok poté, co statečný farář König odešel z losinského panství, umírá. Ale s tím už neměl Boblig pranic společného. Zajímavé však je, že i potom Boblig shromažďoval proti faráři důkazy jeho čarodějnictví. Že by to opravdu Boblig neměl v hlavě docela v pořádku?
Vypadává nám ze hry tedy další statečný člověk, který chtěl něco pro ostatní udělat. Nepodařilo se. Kdo bude další na řadě? Koho dostane do práce zvrhlý Jakub Hay?
Tím, že jsme sledovali osudy faráře Königa, posunuli jsme se s ním až do roku 1682. Budeme se tedy muset příště o dva roky vrátit zpět, abychom mohli být přítomni zatčení další nevinné oběti, kterou je farář Kryštof Alois Lautner.
Pozn.: 25. srpna roku 1682 dostal Boblig povolení k mučení Alžběty Moserové. Její utrpení skončilo na hranici 18. listopadu, následujícího roku.
