Byly země, ve kterých se panovníci do čarodějnických procesů příliš nepletli. Jiná situace nastala ve Skotsku, v letech 1590–1591. Zde se král Jakub VI. procesů a výslechů sám osobně účastnil. Za jeho přítomnosti docházelo k nejhroznějším způsobům mučení, které si dovede člověk vůbec představit.
Možná by bylo potřeba nejprve osvětlit královu povahu. Byla to rozpolcená osobnost, u které nikdy nikdo nevěděl, jak se právě zachová. Miloval pohled na krev do té míry, že dokázal na honu patlat tuto tekutinu ze zabitého jelena na tváře přítomných. S největší pravděpodobností byl homosexuálně nebo bisexuálně založen. Trpěl zřejmě i nějakou sexuální úchylkou. Zpovídal své poddané, co se dělo v noci v jejich ložnici. Přitom to byl člověkem velice inteligentním a vzdělaným.
Přichází tedy rok 1590 a v městečku Tranent se schyluje ke katastrofě v podobě rozpoutání honu na čarodějnice. Nejprve byla obviněna služebná Gillis Duncanová, která dokázala léčit choroby. Jelikož byla svým zaměstnavatelem Davidem Seatonem přistižena, že se v noci vytrácí z domu, upadla v podezření, že si chodí pro rady k samotnému ďáblu. Když na otázku, kde bere své vědomosti o chorobách, nedovedla odpovědět, rozhodl se Seaton, že to z ní dostane stůj, co stůj. Upnul jí prsty do svěráku a hlavu obvázal provazy. Vše postupně utahoval.
Když jí ani to nedokázalo vrátit paměť, nechal ji pečlivě prohledat. Čarodějnické znaménko se našlo na jejím krku. Duncanová se k čarodějnictví přiznala. To ovšem nestačilo. Bylo potřeba se dozvědět další jména. Na řadu přišla Agnes Samsonová, starší dáma z vážené rodiny. Uvalili na ni padesát tři obvinění, ke kterým se pochopitelně nepřiznala. Předvedli ji před krále, ale ani ten neměl na její přiznání žádný vliv.
Nezbývalo než nejprve zdecimovat její duši a následně i její tělo. Vysvlékli ji do naha, oholili po celém těle a ejhle! Na intimních místech je znamenaná samotným ďáblem. Mohlo se přistoupit k mučení. Odvedli ji do cely, kde ji ke zdi připoutali železnými řetězy. Do úst jí zarazili čtyři ostré hroty. Hlavu obvázali provazy, které se pomalu utahovaly. Tím jí zabraňovali ve spánku. Ďábel nakonec svou svěřenku zřejmě opustil a ona se přiznala ke všem třiapadesáti obviněním.
Nyní nastává tak trochu paradoxní situace. Čarodějnice se přiznala a král jí nevěřil. Zajímavé. Aby ho o své vině přesvědčila, zašeptala mu do ucha, co se odehrávalo mezi ním a jeho manželkou o svatební noci. Jak by to mohla vědět bez toho, že by vládla nadpřirozenou mocí? Jednoduše. U královských párů se svatební noc velice hlídala. Pokud by nedošlo ke styku, mohl by nastat mezinárodní konflikt. Proto vždy někdo sledoval průběh.
To však nebylo vše. Samsonová vyprávěla, jak pověsila černou ropuchu za nohy a chytala její jed. Pak si vymohla na králově sluhovi část jeho oděvu, který tím jedem napustila. Král měl od té doby trpět velkými bolestmi. A to ještě nebylo vše. Se svým pomocníkem, ředitelem školy, se krále dokonce pokusila utopit, když spolu vyvolali bouři na moři. Jestliže si Samsonová myslela, že krále těmito báchorkami uspokojí a on ji propustí, mýlila se. Skončila na hranici, stejně jako ředitel školy, John Fian. Toho před smrtí nelidsky mučili, až se i on přiznal. Odvolání, které pak učinil, mu život nezachránilo.
Další ženou, která do tohoto procesu spadla, byla dokonce dcera lorda Cliftonhalla, Euphemia Macleanová. Jelikož byla ženou bohatého obchodníka, vládla velkým majetkem. Obvinili ji z úmyslu zabít svého muže a ze spiknutí proti králi. Dokonce měla potopit loď, na které zemřelo šedesát lidí. Nic nebyl Euphemii platný její majetek, kterým si zajistila několik zdatných právníků. Skončila na hranici a její majetek byl zkonfiskován.
Další známou ženou, kterou proces neminul, byla spořádaná obyvatelka Edinburgu Barbara Napierová. Ta měla údajně vraždu svého muže dotáhnout do konce. Samozřejmě pomocí kouzel. Byla taktéž odsouzena na hranici. S velkou pravděpodobností byl proces proti ní zastaven z důvodu jejího těhotenství. Nakonec byla zcela osvobozena. To jsou jen známá jména obviněných lidí v North Berwicku. A tudíž jsou známé i jejich osudy. Obviněných bylo ale mnohem více. Dohromady sedmdesát jmen se ocitlo ve spárech inkvizice. Jak dopadli oni, mi však prameny nesdělily.
