V Irsku, tak jako v celém světě, se mezi lidmi šířilo mnoho pověr. Tady byla hlavní nadpřirozenou bytostí víla. Nesmíme si ji představovat tak, jak ji známe z našich pohádek. Jako éterickou bytost páchající především dobro. Krom těch zkaženějších, které coby bludičky lákaly do močálů. V Irsku byla víla na stejné úrovni jako naše čarodějnice a polednice dohromady. Víly tu unášely mladé ženy, aby místo nich podstrčily sebe.
Dnes už se nikdo nedozví, jestli roku 1895 bednář Michael Cleary této pověsti věřil nebo ji jen zneužil, aby se zbavil své ženy. Jisté je, že se 15. března Bridget ztratila. Byla to mladá, osmadvacetiletá žena, která byla celkem pohledná, jemného chování a na svou dobu velice samostatná. Ve městě se vyučila švadlenou a aby si přivydělala ještě o něco více, chovala slepice.
Jestli bylo manželství Bridget a Michaela šťastné, to nevím. Vím jen, že po osmi letech bylo stále bezdětné. Pojďme tedy a pokusme se rozluštit příběh, který dodnes budí hrůzu.
Jaro roku 1895 Bridget příliš štěstí nepřineslo. Těžce onemocněla. Historie se nemůže shodnout na tom, jestli trpěla tuberkulózou nebo těžkým zápalem plic. Myslím, že správná diagnóza už dnes nehraje roli. Bridget bylo čím dál hůře. Povolali kněze, aby udělil poslední pomazání.
A nyní příběh začíná být mírně nelogický. Pokud už kněz udělil poslední svátost, proč najednou k ženě volali doktora? Změnil se nějakým způsobem její stav? Třeba Michael zjistil, že je jeho ženě lépe a on už se přitom viděl vdovcem. Lékař jí předepsal nějaké medikamenty, ale Bridget je nikdy nedostala. Její muž prohlásil, že to není Bridget, ale podvržená víla. Zavolal snad lékaře někdo jiný bez Michaelova souhlasu? Kdo ví.
Jisté je, že se Michael rozhodl svou ženu uzdravit, nebo spíše vyměnit sám. A je potřeba uskutečnit zpětnou výměnu do půlnoci, jinak už nebude pomoci. Přinutil ji vypít nějaké bylinky s mlékem. Usilovně se bránila, ale její rodina byla nápomocna. Věřili i oni v přítomnost víly? Třeba je dokázal Michael přesvědčit. Poté nemocnou ženu polévali močí a drželi nad ohněm, aby z ní nežádoucí nadpozemskou bytost vyhnali. Neustále se jí ptali, jestli je podvržená. Když zapírala, vyhrožoval jí Michael hořícím špalkem, kterým Bridget mával před obličejem. V tu chvíli na ní chytla košile. Každý by si myslel, že se budou snažit chuděru uhasit. Oni ji místo toho odvlekli do krbu. Michael začal křičet: „To není moje žena. Hned uvidíte, jak odchází do komína.“
Když prosila o milost, odnesli ji zpět na lůžko. Pak řekla větu, kterou si podepsala ortel smrti: „Jestli v téhle rodině byla nějaká víla, tak to byla tvoje matka.“ Michael se rozběsnil, polil Bridget olejem z lampy a zapálil. Nikdo se k ní nesměl přiblížit. Skonala v několika minutách. Pak s nožem v ruce donutil jednoho ze svých švagrů, aby mu pomohl se zbavit těla.
Když bylo vše skončeno, odešel Michael do kostela, aby se pomodlil. Uviděl ho tam farář a přišel se zeptat, jestli už je jeho ženě lépe. S divným výrazem ve tváři mu oznámil, že se Bridget ztratila. „Vzaly ji víly.“ Farář místním povídačkám nevěřil a se svým podezřením, že se stalo něco zlého, se obrátil na policii.
Bylo 22. března, když našli zmrzačené a spálené tělo v mělkém hrobě. Všech deset lidí, kteří byli přítomni v domě v době vraždy, bylo souzeno. Někteří byli propuštěni, jiní dostali zasloužený trest. Nejvíce let za mřížemi přisoudil soudce Michaelovi. Dostal dvacet let. Byl tak vysokým trestem velice překvapen. Vždyť chtěl jen zpět svou ženu. Vlastně se jí snažil pomoci. Soudce byl jiného názoru. Nabyl přesvědčení, že báchorky o vílách byly jen zástěrkou. Michael se chtěl své ženy zbavit.
V této fázi existují tři možné výklady: Jelikož byla Bridget velmi jemná dívka a bednář Michael si s něžností právě netykal, hledala laskavou náruč u nějakého kultivovanějšího muže a Michael jí prostě zabil ze žárlivosti. Jiná verze připouští to, že se Michael cítil od své ženy ponížen. Ona byla velice samostatná a soběstačná. Možná vydělávala více peněz nežli on, a to bylo na zaostalém irském venkově nepřípustné. Podle třetí verze je skutečně možné, že nevzdělaný Cleary opravdu věřil v existenci víly.
Z vězení ho propustili po patnácti letech. Emigroval do Kanady.
