Zmatky, které byly v Anglii vyvolány občanskou válkou, Hopkinsovi na začátku kariéry usnadnily cestu. Ve městě Huntingdonu mu však revoluční nálady nikterak neprospěly. Lidé byli naštvaní na poměry v zemi a teď se měli ještě třást před nějakým pomatencem, který se jim snaží vyhrožovat? Jedním z těch, kdo se proti Hopkinsovi a jeho přisluhovači Stearnemu postavili, byl duchovní John Gaule. Z kazatelny pronášel ostrou kritiku vůči oběma lovcům. Žádal, aby nebyli vůbec vpuštěni do města. Aby dodal svým slovům váhy a aby nezapadla, nechal kázání vytisknout. Nejdůležitější pro něho bylo to, že se k jeho názoru přidali téměř všichni občané města. Co udělal Hopkins? Jako pravý zbabělec couvl a zpovzdálí opět jen prskal svůj vztek. „Dobrá, cestu tedy odložím. Nepřejte si mě, až dorazím později!“ Samozřejmě, že svou výhrůžku neuskutečnil.
Nejdůležitější na celé záležitosti bylo ale něco jiného. Odvaha vzepřít se dodala sílu ostatním městům. Přestaly reflektovat na Hopkinsovy služby. Najednou nikdo nechtěl očištění města od zla. Hopkins pochopil, že přichází konec jeho kariéry. V tichosti se stáhl do ústraní svého domu v hrabství Essexu, kde proklínal lidskou nevděčnost. Plný zloby napsal knihu „Odhalování čarodějnic“, kde sám sebe vylíčil jako dobrodince lidské společnosti. On to přeci nedělal pro peníze. Ano, bral plat, ale ten padl skoro celý na režii.
Píše se rok 1647 a sedmadvacetiletý Hopkins už se dalšího roku nedočká. Jeho konec je však zahalen mnoha tajemstvími. Než se je pokusíme poodhalit, byla by na místě malá zmínka o jeho společníku Johnovi Stearnemu. Muž, který pro vidinu snadného zisku opustil ženu a svou dceru. Bylo mu přibližně tolik, kolik Hopkinsovi. Krom toho měli ještě jednu společnou vlastnost. Absenci svědomí. Zatímco Hopkins ukazoval prstem na ty, kdo budou zbaveni života, úkolem Stearnovým bylo nacházet na tělech budoucích obětí znamení ďábla. Činil se. Ostrou jehlou propichoval ubožákům ta nejcitlivější místa. Hlavně se vyžíval ve špikování genitálií. Když viděl, že je se živností konec, vrátil se s klidem v duši opět ke své ženě. Zanedlouho se jim narodilo druhé dítě. Šťastný to člověk.
Hopkins dopadl daleko hůře. O jeho konci existuje několik verzí. První je k němu celkem milosrdná. Onemocněl tuberkulózou a v klidu svého domova umírá. Což prý potvrdil i jeho bývalý společník Stearne. Ten dokonce prohlásil, že Hopkinse očerňují neprávem. Nemá mít z čeho špatné svědomí. Pracoval jen pro blaho lidu.
Další verze k němu už tak laskavé nejsou. Jedna z nich praví, že hned po jeho návratu ho lidé bez milosti ubili k smrti. Spisovatel William Andrews, který sepisoval dějiny hrabství Essex, vypátral něco docela jiného. Hopkins se podle něho vrátil sice do Essexu, ale nikoliv zemřít, nýbrž páchat další zlo. Přeci jen se mu tam dařilo nejlépe. Lidé ho ale předběhli a obvinili z čarodějnictví. Jeho prosby o milosrdenství nebyly vyslyšeny a je podroben zkoušce vodou, kterou tak rád praktikoval. A opět se objevují dvě verze. Podle jedné se utopil. Druhá verze tvrdí, že zůstal plavat na hladině a následně ho pověsili.
Co se s ním skutečně stalo, už se asi nikdo nedozví. Zápis z možného procesu s ním neexistuje, pouze záznam o jeho pohřbu z roku 1647. Náhrobní kameny se tehdy ještě neinstalovaly, a tak nikdo neví, kde jeho tělo leží. Jeden kronikář se snažil záhadnou smrt Hopkinsovu ještě trochu potemnit, a tak ve svých zápiscích uvedl: „V hluboké noci, daleko od kostela, bez účasti místních obyvatel, odehrával se jeho pohřeb.“ Pan kronikář měl zřejmě rád tajemno.
Člověk, který napáchal tolik zla, nebude jistě nikdy zapomenut. Nestalo se tak ani v tomto případě. Duch hromadného vraha Hopkinse prý dodnes obchází kolem rybníka Midley Ponds. Je to ten rybník, kde byl prý podroben zkoušce vodou.
Téměř kolem každého zločince, který se dopustil vražd a bezpráví na nevinných obětech, se vytvoří jedna legenda. Je po své smrti viděn. A nemyslím jen jako duch nebo přízrak. Stačí si vzpomenout na největší zrůdu dvacátého století. Také se říkalo a dodnes říká, že Hitler dožil spokojeně v Brazílii, Argentině... A nedávno dokonce někdo prohlásil, že žil převlečený za mnicha ve španělském klášteře. I Hopkins se stal takovým cestovatelem. Podle jedné verze uprchl do Nové Anglie, kde se zúčastnil slavného procesu s čarodějnicemi ze Salemu.
Kdo by si myslel, že odstraněním Hopkinsovým čarodějnické hony v Anglii skončily, mýlil by se. Lidé jsou prostě nepoučitelní. Zanedlouho si opět zvou dalšího inkvizitora.
