Hopkins byl mrtev a Anglie si mohla konečně vydechnout. Už žádné čarodějnické procesy. Ano, to by bylo celkem logické a rozumné. Proto mi přijde absolutně absurdní, že už po dvou letech, roku 1649, město Newcastle povolává ze Skotska dalšího odborníka na vyhledávání čarodějnic. Ti lidé snad nebyli v pořádku. Je to jen několik let zpátky, kdy ve městě řádil mor takovým hrozným způsobem, že ze dvaceti tisíc lidí zůstalo naživu pouze třináct tisíc.
„Šídlař“, jak mu říkali, tedy dorazil do města a už se těšil na slíbenou odměnu dvaceti šilinků za jednu usvědčenou čarodějnici. Proto se činil. Nechal uvěznit větší počet žen a začalo se se špikováním. Patnáct žen a jeden muž byli usvědčeni z čarodějnictví a na krk jim uvázána oprátka.
Pak se odborník, jehož jméno se nezachovalo, posunul do Northumberlandu, dalšího města, které se chtělo zbavit svých obyvatel. Vlastně čarodějnic. Buď bylo město bohatší, nebo bylo přelidněné, anebo se opravdu bálo čarodějnic. Lovci byly totiž slíbeny za jednu usvědčenou pomocnici ďábla dokonce tři libry! Jenže narazil. Byl obviněn z podvodu.
Aby si zachránil kůži, utekl zpět domů do Skotska. Svému osudu neutekl. Byl uvězněn a usvědčen z triků, které používal při odhalování čarodějnic. Před popravou oběšením se přiznal, že v Anglii a Skotsku má na svědomí devětadvacet osob, především žen. Usvědčoval je pomocí falešných jehel.
To už se ale opravdu blížil konec nesmyslných poprav za smyšlená obvinění, která se nám musejí jevit jako z říše fantazie. Poslední anglické čarodějnici vzali násilím život roku 1684. Co provedla, jsem se nikde přesněji nedopátrala. Svět ale rozhodl, že se na ni nesmí zapomenout. Jmenovala se Alice Mollandová. Více zpráv není.
Na pamětní desce, která je instalována na hradě Rougemont, jsou ještě další tři jména popravených žen, které Alici předběhly o tři roky. Temperance Lloyd – usvědčena ze smrti několika lidí, pomocí černé magie. Susannah Edwards a Mary Trembles – přivolávaly na okolní sousedy nemoci. Měly to být poslední popravené ženy, které doplatily na pověru, táhnoucí se celým tehdejším světem.
Avšak soudy ještě skončit neměly. Roku 1712 byla z čarodějnictví obviněna jistá Jane Wenhamová z Hertfordu. Ukázal na ni farmář, který se domníval, že uhranula jeho sluhu a zahubila dobytek. Začala se hledat čarodějnická znaménka. Jane, zřejmě si vědoma své neviny, požádala o nějakou zkoušku. Dali jí za úkol odříkat Otčenáš, protože panovala domněnka, že toho čarodějnice není schopna. Zřejmě v rozrušení u nějakého slova zaškobrtla. To bylo špatné.
Když následně prohledali její dům, k velké radosti našli pod polštářem kouzelný lektvar. Jane byla souzena a většinou hlasů i odsouzena. Měla však velké štěstí. Předsedou soudu byl velice rozumný muž, který považoval obvinění za nesmysl. Přesto, že už bylo o osudu Jane rozhodnuto (smrt oběšením), domohl se odložení rozsudku a podal žádost o milost k samotné královně. A vyšlo to.
Možná právě proto, že se celá kauza dostala až na místa nejvyšší, dostala se rychle do podvědomí lidí a vyvolala velký skandál. Vyšly letáky, byla vytištěna brožura. Netrvalo dlouho a chudou ženu, kterou místní opovrhovali, navštívilo konečně štěstí. Jistý bohatý muž jí daroval menší domek a až do její smrti, roku 1730, jí přispíval na obživu. Jsou mezi námi i dobří lidé.
Bohužel přišla chvíle, kdy budeme muset tak trochu poopravit historii. Na zmíněné památné desce, která uvádí poslední popravenou čarodějnici roku 1685, Alici Mollandovou, není správný údaj. Dva roky po osvobození Jane, dochází k hrozné události. V Huntingdonu 28. července roku 1716, je k šibenici přivedena Mary Hickes se svou devítiletou dcerou. Oběsili je proto, že pomocí svých punčoch přiváděly bouřku s vichřicí.
Lidé, kam jste dali rozum.
