Den za dnem v Salemu plyne a jediné, co se mění, je počet obyvatel a moc několika znuděných holek. Zatímco obyvatelé ubývají, vláda dívek roste. Vědí, že jim bude uvěřeno každé slovo. Bohužel mají pravdu. A tak neváhají zvednout prst proti občanům z nejváženějších. Mezi ně patřila i Rebecca Nurseová. Jednasedmdesátiletá matka osmi dětí. Žena, která byla vážena nejen ve své rodině, ale i v celé obci. Byla považována za člověka velice zbožného a spravedlivého, který by v žádném případě nebyl schopen jakékoliv špatnosti. A najednou jsou tu dvě z posedlých a zvednou prst. A co víc. Obviní Rebeccu, že s pomocí magických sil zabila šest dětí. To už je vážné obvinění.
Jenže je tu i druhá strana. Za počestnost a nevinu paní Nurseové se zaručí na čtyřicet vážených salemských osob. Porota proto odmítá vinu Rebeccy Nurseové. Má vyhráno? Nikoliv. Dívky začnou dělat takový povyk, že předseda soudu raději požádá porotu, aby svůj verdikt ještě zvážila. A opět se dá na bandu ječících holek, které by opravdu potřebovaly nějaký léty osvědčený prostředek, aby se z nich vyhnal ten jejich ďábel. Avšak místo rákosky přichází opět plná důvěra a předseda soudu přesvědčuje porotu, aby změnila verdikt. K plné spokojenosti dívek se tak stalo. Možná i proto, že i samotní porotci se obávají o svou existenci na tomto světě. Předsedou soudu je totiž obávaný William Stoughton, nejvyšší soudce kolonie Massachusetts. Krom toho je i velice pověrčivý a zkazkám o čarodějnicích bezvýhradně věří.
Rebecca je odsouzena k trestu smrti oběšením. Podle dobových svědectví se chovala velice statečně. Řekli bychom, že snad nehnula ani brvou. Smířila se s verdiktem? Možná ano. Kdo se ale rozhodně smířit nehodlal, byli její nejbližší příbuzní. Všech sedm mužů (čtyři synové a tři zeťové) se odebralo do Bostonu. Je zajímavé, že o nějaké záchranné akci ze strany manžela jsem se nedozvěděla nic.
Sedm mladých mužů se v Bostonu obrátilo na nového guvernéra sira Williama Phipse. Ve své funkci byl krátkou dobu, a to možná způsobilo jeho rozhodnutí o omilostnění Rebeccy. Tudíž byla už podruhé prohlášena za nevinnou. Člověk by si mohl pomyslet, že to už bude snad definitivní. Nikoliv. Opět se do věci vložila strana první: „Teď, když je ta čarodějnice na svobodě, může dál páchat svoje zlé skutky. A ještě k tomu usiluje o život všem, kteří o jejím paktu s ďáblem vědí.“
A do hry nám vstupují opět naši známí, otec a syn Matherovi. Guvernér tedy bere své rozhodnutí o milosti zpět. V červenci roku 1692 je Rebecca, spolu s dalšími čtyřmi ženami, oběšena. Její děti v noci sejmou ubohou Rebeccu ze stromu a pohřbí ji tajně na jejich farmě. Až když se vše uklidní, matku exhumují a pohřbí do posvěcené půdy.
Děti a nejbližší příbuzní se nehodlají smířit s tím, že byla Rebecca takto sprovozena ze světa. Podle všech dostupných informací ji měli opravdu rádi. Už jen kdo by se v té době odvážil ukrást ze šibenice mrtvolu? Z těch jedenácti nebližších lidí, ke kterým se postupně přidávali další, se stalo jedenáct nejodhodlanějších bojovníků proti lovcům čarodějnic. Není vyloučeno, že právě jejich konání bylo jedním z impulzů, které vedly ke konci salemského šílenství.
A kdo měl v obvinění Rebeccy Nurseové prsty jako první? Pravděpodobně matka jedné posedlé dívky – Ann Putnamová starší. Psychicky nevyrovnaná, zlá žena, která využívala svou dceru a její „nemoc“ k tomu, aby se mstila. Ann mladší dostihne totiž o pár let později svědomí a ke všemu se přizná. Roku 1706, tedy o čtrnáct let později, kdy je jí šestadvacet, dá z kazatelny přečíst prohlášení o své vině. O matce nemluví, odvolává se na velkou bídu v rodině. Ta prý byla příčinou toho, že se nechala zneužít k této lži, která dovedla tolik nevinných lidí na popraviště.
>
Vdovec Francis Nurse umírá za tři roky po své ženě, zřejmě přirozenou smrtí, protože to už jsou salemské čarodějnické procesy minulostí. My ale ještě nějakou dobu budeme sledovat osudy dalších nešťastníků a jejich katů.
