Nežli se dostaneme k těm opravdovým čarodějnickým procesům, o kterých si vyprávíme, dovolte mi malou sondu do života našich předků. V naší zemi začaly čarodějnice svou činnost tak trochu jinak. Nebyly to zprvu ženy, které obloudil ďábel, aby se mu upsaly ke spolupráci. Byly to ženy, které kouzly chtěly něco získat anebo se něčeho zbavit. Pomocí různých elixírů toužily získat lásku a pomocí zaříkání a kouzelných prostředků se chtěly zbavit sokyně, nechtěného manžela nebo těhotenství. Pokud byly takové ženy usvědčeny, dopadly většinou strašlivě.
Matka, která se zbavila svého dítěte, bývala zahrabána zaživa se svým mrtvým plodem. Ženu, kterou usvědčili z používání jedů, nechali katem rozčtvrtit. Dívku, toužící kouzly získat nějakého milovníka, trhali žhavými kleštěmi. To je jen malá ukázka z lahůdek, jaké si středověk na tyto bezbožnice vymyslel. A přesto bylo případů, ze kterých naskakuje husí kůže, dost a dost. Ani tak kruté tresty neodradily něžné pohlaví od zmíněných skutků.
Jakým způsobem byla v Rakovníku ze světa odpravena žena v následujícím příběhu, mi historie neprozradila. Její příběh je ale natolik zajímavý, že mu tento drobný nedostatek rozhodně na hrůzostrašnosti neubírá. V roce 1547 uvěznili a následně popravili děvečku jménem Rajna. Ta před soudem rakovnickým vypověděla, jak se chlapcům do jejich přízně pomocí kouzel dostávala. Jakmile se jí některý zalíbil, potřebovala získat jeho vlasy. S jejich pomocí vytvořila kouzlo, které jí k tomu dopomohlo. Nutno říci, že Rajna byla opravdu velice chtivá dívka. Kolik mužů svým kouzlem získala se už asi nedozvíme, protože do knih smolných se většinou dostanou jen ty případy, kdy to nějak nevyšlo.
Ve vsi Čeradicích jí zřejmě vyšla jen první část plánu. Upřímně věřila, že poté, co pacholkovi Janovi ukáže své umění a lepé tělo, odvede si ji k oltáři. Jenže Jan se už k ničemu jinému neměl. A tak ho Rajna otrávila.
Její cesta pokračovala o devět kilometrů dál, do vsi Žiželice, kde si našla dalšího galána. Zanedlouho zjistila, že její milý je tak trochu její krevní skupina. Také si s nějakou věrností hlavu příliš nelámal. Tentokrát se ale Rajna nepomstila svému milému, ale své sokyni. Stejným způsobem, jako v případě předchozím. A jdeme dál.
Tentokrát zavítala až do Podmokel, kde se zbavila jisté Káče Hroudové. Děvčata se nemohla dohodnout, která že to k tamějšímu pacholkovi vlastně patří. Rajna rozhodla po svém způsobu.
Rajna nelovila jen mezi svobodnými. V jedné vsi u Žatce si namluvila ženatého muže, jakéhosi Kučeru a pro změnu se zbavila jeho ženy. Ale asi na zásnubní prstýnek opět čekala marně, a tak se vydala na zpáteční cestu a vzala to přes Rakovník. Tam vstoupila do služby u mlynáře Jindry. Ani on neodolal jejím půvabům a přesto, že jeho žena právě porodila, nezdráhal se chodit k děvečce do komůrky. To by bylo, abych se konečně nedostala pod čepec, říkala si možná Rajna. Jenže jak to udělat, když je mlynář ženatý? Žádný problém. Stane se vdovcem.
Tady už bylo potřeba zařídit všechno jinak. Tak, aby to vypadalo jako přirozená smrt. Způsob, jakým se chtěla nic netušící mlynářky zbavit, je jen pro silné žaludky. Nejprve potřebovala, aby žena začala „bláznit“. Na tom by přeci nebylo nic zvláštního. Ženy se po porodu někdy chovají podivně. Když mlynářka konečně vstala a odešla do kostela, dala jí Rajna do postele „své kouzlo, po němž každý tesknotami schnouti, blázniti a mříti musí“. Její kouzlo byla její vlastní menstruační krev, zabalená do kusu aksamitu a ornátu.
Pro jistotu se ještě pojistila dalším kouzlem. Našla mlynářčinu placentu, kterou poté ukryla na místě, kudy mlynářka musela často chodit. Párkrát přejde a uschne, pomyslila si Rajna. Jenže mlynářce se nějak schnout nechtělo. „Naštěstí“ měla Rajna ještě jeden způsob v zásobě. Počkala, až opět přijde její „každoměsíční nemoc“ a tu dala mlynářce do piva. Mlynářka ochucené pivo vypila a světe div se! Pomohlo to. Jen ten konec jí nějak nevyšel. Místo mlynáře si ji odvedl kat.
