Čekej do tmy
Wait Until Dark
USA, 1967, 108 minut
Režie: Terence Young
Scénář: Frederick Knott, Robert Carrington a Jane-Howard Hammerstein
Hrají:
Audrey Hepburn (Susy Hendrix)
Alan Arkin (Roat / Roat Jr. / Roat Sr.)
Richard Crenna (Mike Talman)
Efrem Zimbalist Jr. (Sam Hendrix)
Když jsem náhodou narazil na existenci hororu s obsazením Audrey Hepburn, Alan Arkin a Richard Crenna, říkal jsem si, že tohle je prostě film, který musím vidět. Nějak jsem si nedovedl představit horor s Audrey Hepburn, protože ta by se mi do něčeho děsivého moc nehodila. To jsem ji ale hodně podcenil, což do jisté míry dosvědčuje i skutečnost, že byla za roli Susy Hendrix nominována na Oscara.
Snímek začíná skoro jako špionážní film. Mladá žena nechá staršího muže, aby do panenky zašil nějaký ten heroin. Někdo po ní jde a někdo ji sleduje. Někdo chce její panenku. Proč? Asi logicky kvůli drogám. Podaří se jí předat panenku komusi na letišti, aby se po ženě pak slehla zem. Jenže to už jsou panence na stopě další lidé, především pak vrah jménem Roat (Alan Arkin), který měl se ženou nějaké obchody, jež sám rázně ukončil.
Panenka se dostala do držení Sama Hendrixe, který má za manželku Susy (Audrey Hepburn). Susy to zrovna nemá jednoduché, protože přišla o zrak. Náhodou dorazí domů zrovna ve chvíli, kdy tam jsou tři muži, kteří tam nemají co dělat. Tři muži, kterým jde o panenku. Roat, Mike Talman (Richard Crenna) a Carlino (Jack Weston). Neví, kde panenka je, ale slepá žena by je k ní mohla dovést.
Trojice chce na ženu sehrát divadlo, které by jim mohlo pomoct panenku získat. Je to hra, která má nesmírně gradující průběh a vy úplně cítíte napětí, které vám zalézá pod kůži, napětí, které je o to silnější, že Audrey hraje slepou ženu tak neskutečně přesvědčivým způsobem. Bojíte se o ni, stejně jako jí přejete, aby to všechno zvládla a postavila se svým trýznitelům, kdy někteří se nejprve jeví jako přátelé.
„Čekej do tmy“ je nesmírně napínavým filmem se skvěle budovanou atmosférou, kde vedle krásné a skvěle hrající Audrey hraje výborně ještě především Alan Arkin, který je nesmírně démonický, a to i v tom smyslu, že je zde pár scén, které jako kdyby vypadly z „Růžového pantera“, ale v jeho podání jsou velmi znepokojivé. Další ukázka toho, že dobrý horor nepotřebuje příšery.
Hodnocení: 80 %
