Černá křídla Cthulhu 2
Black Wings of Cthulhu 2
Vydalo nakladatelství Laser, 2015, 349 Kč
Lovecraftův styl letí, Lovecraftů styl a jeho nápady neustále baví. Aje ho možná poslední dobou trochu moc, ale přiznám se, že mně to vůbec nevadí, protože sám jsem jím ovlivněn a vždy se nechám rád okouzlit tím, jak se jím nechali ovlivnit ostatní. S. T. Joshi sestavil další sbírku – on jich sestavil už mnohem víc – která se věnuje lovecraftovskému hororu. A nevadí, že sem tam to spojení budete hledat jen celkem těžko. Ale pojďme se na povídky podívat postupně.
John Shirley: Když se smrtí probudím
Velmi povedená povídka na úvod, která není en lovecraftovská, ale rovnou má Lovecrafta i jako postavu. A musím říct, žer se mi to pojetí líbilo. Není nějak moc překvapující, jak se to vyvinulo, ale na to se tolik nehraje. Je vidět, že autor měl Lovecrafta rád a vzdal mu hold, který je pořád hororem a má skvělou atmosféru.
Tom Fletcher: Výhled
Tahle povídka je spíš taková bizarní. V podstatě je o tom, že lidé, co se jdou podívat do jednoho domu, o jehož koupi uvažují, stoupají s realitním agentem pořád výš a výš, i když by už moc neměli kam. Kromě Lovecrafta to má i prvky Kafky. A ano, dostaví se takové nepříjemné chvění. Možná se ani u toho výhledu nechcete rozhlédnout.
Caitlín R. Kiernan: Psova vyvolená
Zajímavě vyprávěná povídka, kdy se celkem hodně skáče v čase i scénách, ale nikoli tolik, aby to bylo nepochopitelné. Autorka sama skákání pak i v povídce objasňuje a dává to smysl. Velmi nepříjemná atmosféra, která se ale ke konci trochu vytrácí s tím, jak je konec takový nijaký, otevřený.
Jonathan Thomas: Král Kočičího močálu
Na začátku sbírky se sešly povídky, kde máte pocit, že se realita posunuje trochu někam mimo a je lehce vykolejená. To je i případ povídky „Král Kočičího močálu“, kde pár, který se chystá na dovolenou, má na zahradě jednoho divného staříka. A co teprve, když se ten stařík dostane dovnitř a začne si s nimi povídat. Místy zajímavé, místy jen spousta keců. Mrazit vás začne ke konci a možná dost.
Nick Mamatas: Mrtvá média
Za mě má tahle povídka docela zajímavý potenciál. Je napsána moderně, přitom navazuje na Lovecraftovo dílo a odkazy jsou zřejmé. Možná to je trochu problém. Bez znalosti Lovecraftovy povídky si tuhle tolik neužijete. A pak je zde střih ve chvíli, kdy by to mohlo být zajímavé a najednou máte potenciál, že je to v háji, že ta povídka byla zabitá. Za mě velká škoda, jak to autor uchopil.
Richard Gavin: Odvrženec
Podobně jako předchozí povídka „Mrtvá média“, je i zde střih, který byl z mého pohledu trochu nečekaný. Na druhou stranu ale následuje pokračování, které je alespoň trochu osvětlující a není jen podivnou variací na Lovecraftův kosmický horor, kde by se to skoro jevilo jako prvek přidaný za každou cenu.
Melanie Tem: Jiřiny
Je škoda, že tahle povídka tak nějak nezapadá do lovecraftovského mýtu, i když by se dalo tvrdit, že to něco lezavé, co je kolem nás, by to splňovat mohlo. Ale dle mého prostě nesplňuje, to už by se na lovecraftovský horor mohlo napasovat skoro cokoli. Nedá se povídce však vzít, že je dobrá, má zajímavou pointu a je tak nějak nostalgicky laskavá, i když vlastně vůbec není hezká.
John Langan: Rozkvět
Dovedu si představit, že přesně takhle by mohly vypadat lovecraftovské povídky, pokud by je H. P. Lovecraft psal dnes. Má to onen kosmický rozměr, má to něco, co by mohlo prorůstat člověkem, ale je to psáno jazykem, který je moderní, který nenudí a který není plný zbytečných a zdlouhavých popisů.
Jason C. Erckhardt: A moře vydalo své mrtvé
Historická povídka mi tu skvěle sedla, zase trochu něco jiného, ale přitom padnoucí do tématu sbírky. Líbil se mi i použitá jazyk, tedy minimálně jeho překladová podoba. Jelikož jsem sám příběh z jedné – v mém případě naprosto smyšlené – plavby, která byla inspirována Lovecraftem, napsal, povídka mi sedla.
Don Webb: Konkurz
A zase něco naprosto jiného. Moderní povídka se skvěle zachyceným prostředím toho, jak se herec připravuje na konkurz na nevýznamnou roli, ale všechno se tak nějak hodně blbě zvrtne. A to finále je skutečně vymazlené, to, co vám po dočtení bude rezonovat v hlavě není vůbec špatné.
Darrell Schweitzer: Král na klíček, Skleněná královna a Muž se stovkou nožů
Tak trochu něco z Lovecrafta, tak trochu něco z „Alenky v říši divů“ a tak trochu něco z Narnie. A tak trochu prostě zachycené šílenství. Je to jedno, co to vlastně všechno je, protože to má tu správnou atmosféru a funguje to. Závěr už mi přijde malinko nedotažený, ale i tak jsem se četbou povídky bavil.
Nicholas Royle: Ten druhý
Zase by se dalo polemizovat o tom, jak moc se povídka blíží něčemu, co psal Lovecraft, ale nic to nemění na tom, že je to sice jednoduchý, ale prostě dobrý nápad. Navíc je ten nápad podán stručně a dobře, což povídce prospělo.
Steve Rasnic Tem: Čekání v motelu Na křižovatce
Tohle je něco, co byste mohli čekat od Lairda Barrona. Je to povídka tak trochu v jeho stylu, i když je výrazně kratší než to, co Barron píše. Ale podobně jako se to někdy stane u Barrona, i zde se dostavilo zklamání z toho, jak to celé skončilo. Jako kdyby měl člověk pocit, že za tím mohlo být ještě něco trochu víc.
Brian Evenson: Wilcoxův odkaz
Velmi dobře napsaná variace na to, co se stane, když si až s odstupem uvědomíme, že všechno je trochu jinak, než se na první pohled zdálo. Co je pravda a co ne, co vnímáme jako dané a co si v hlavě přizpůsobíme. Tohle je něco, co povídka podává velmi dobře.
Rick Dakan: Usouvztažněná bezobsažnost
Skvělý nápad, kde je Lovecraft jen prostředníkem, který byl využit pro vědeckofantastický příběh. A povedlo se ho využít velmi vhodně, velmi barvitě a do děje se zakomponovaly i jeho dopisy. Tohle je skvělá hříčka, která má ale výrazně hlubší smysl. A navíc to čtenáře bude bavit.
Donald Tyson: Prázdná tvář
Povídka, která hodně hraje se skvělým nápadem. A také mimochodem s tím, že rozvíjí nikoli lovecraftovský mýtus, ale určité prvky, které Lovecraft v díle měl. Pak jsi jde Tyson ale svou vlastní cestou a s Lovecraftem nemá nic společného. Povídka velmi dobrá s koncem, který je trochu očekávaný a nevím, jestli příjemně, či nepříjemně klišovitý.
Jason V. Brock: Historie jednoho dopisu
Na povídce „Historie jednoho dopisu“ zaujme především forma, s jakou je napsán. Jinak t opravdu evokuje skutečnost, že autor pořádně neměl nápad, a tak přišel s tímhle. Forma je sice zajímavá, ale jinak povídka nic moc nepřináší, při jejím dočtení nepocítíte nějaké čtenářské naplnění.
Chet Williamson: Vyvolený
Velmi povedená povídka na závěr. Pokud jezdíte na cony, bude vám prostředí povědomé, je jedno, jestli se děj odehrává v Americe nebo někde jinde. Je to příjemně plíživé, je tu určitá pointa a celkově dobrý nápad. Velmi povedená povídka na závěr.
Kniha „Černá křídla Cthulhu 2“ nabízí to, co očekáváte po přečtení první sbírky., Navazuje na ni velmi dobře. Jsou zde velmi kvalitní povídky, jsou zde povídky slabší, ale není zde ani jedna, která by byla vyloženě propadák. Stejně jako zde není ani jedna, která by nad ostatními čněla. Je to velmi vyrovnané, kvalitativně sbírka příliš nekolísá, a to i přesto, že je na témata bohatá. Pod Lovecrafta je možné schovat skutečně hodně, někdy i něco, co do jeho poetiky až tak nezapadá. Aspoň že i tak jsou povídky dobré.
Hodnocení: 70 %
