Černá křídla Cthulhu 3
Black Wings of Cthulhu 3
Vydalo nakladatelství Laser, 2017, 369 Kč
A do třetice všeho dobrého. Ona už je tedy na českém trhu už i čtvrtá kniha ze série „Černá křídla Cthulhu“, ale tady se dostáváme teprve ke třetí sbírce, která nám představuje dohromady sedmnáct povídek, které mají představovat lovecraftovský horor. S. T. Joshi dal na jednu hromadu jména, která se již v sérii objevila, ale i jména nová, a prezentuje nám další povídky, které nějakým způsobem na Lovecrafta navazují, i když někdy se to propojení hledá hodně těžko.
Jonathan Thomas: Houdinky
Na začátek povídka, která mě příliš neuchvátila. Má to v sobě metafyzický aspekt, který ještě dostává rád určité absurdity, protože hrdina tohoto příběhu není zrovna vypravěč, který by byl objektivní. Nedá se mu moc věřit, což ale dává povídce zvláštní a zajímavou atmosféru, což je víc než samotný vyprávěný příběh.
Donald R. Burleson: Pěkná panenka Popletka
Velmi povedená krátká a pěkně nepříjemná povídka, která má skvělý nápad, nad nímž samotným se dá pozastavit. Dobře napsané, stručné, úderné a nemám nejmenší tušení, proč je ve sbírce lovecraftovských povídek. To nic ale nemění na tom, že to je povídka, co vás dovede zasáhnout.
Richard Gavin: Děravý kámen
První povídka, která mě ve sbírce skutečně zaujala a tematicky mi přišlo, že tam patří, protože se minimálně na Lovecrafta odkazuje a hovoří se tam o něm, vlastně je i celkem důležitý i pro děj, i když jen jako určitá reminiscence. Navíc je to horor, který v sobě má onu nepříjemnou atmosféru, kterou mám rád.
W. H. Pugmire a Jessica Amanda Salmonson: Pod arkhamským měsícem
A hned na to povídka, která mě dokázala zaujmout až na poslední stránce, kde konečně zjistíte, o co vlastně šlo. Jinak je to takové divně napsané dějové skoro nic, kdy jsem si skoro říkal, že spoluautoři mají rádi lyriku v próze, čehož já fanda nejsem.
Darrell Schweitzer: Pavučiny ve tmě
V případě povídky „Pavučiny ve tmě“ jsem si po dočtení říkal, že je vlastně škoda, že je to vzaté takhle z rychlíku. Docela by mě postavy zajímaly, zajímalo by mě, jak by vypadaly v románové podobě., A látka sama na to má také docela dost prostoru. I v povídce ale Schweitzer ukazuje své schopnosti.
Caitlín R. Kiernan: Kopec Jeden strom (Svět jako kataklyzma)
Taková divná povídka o jednom kopci, které se ale nemůže vzít, že má atmosféru. Takovou tajemnou, mysteriózní atmosféru, jíž autorka dociluje především tím, že není příliš doslovná a do jisté míry i romantizuje.
Jason V. Brock: Muž s rohem
Domy s podivnými sousedy jsou v hororu vždycky vhodné téma, platí to i pro povídku „Muž s rohem“. Povídka v sobě má takové to očekávání, kdy jste napjatí, co vlastně v tom vedlejším pokoji bude, a když se to najednou projeví, tak vás to strhne. A je konec. Možná budete spokojeni, možná nikoli.
Mollie L. Burleson: Hotel Del Lago
Povídka, která v sobě má to, co mívaly lovecraftovské povídky, kde se ve městě objevují nějaká tajemná stvoření. Je to krátké, je to úderné a není to nijak překvapivé, což asi ani nebyl smysl. Taková docela milá jednohubka, po které prostě jen chcete další povídku, abyste se víc zasytili.
Donald Tyson: Zdivnor
Velmi povedená povídka, která je vlastně takovým temným fantasy, jež přináší hodně zajímavý pohled na jednu z lidských chorob. Musím říct, že to, co tu autor vymyslel, rozhodně dovede zaujmout a nakonec ani průběh toho, co sledujeme, není zklamáním. Dobře vedená povídka.
Don Webb: Megalitická vlna
Zajímavá povídka o tom, jak to může dopadnout s doktorem, když se přestěhuje do malého města a zjistí, že tam má bratrance. Nemohl jsem si pomoct, ale všechno dění mi přišlo tak nějak nucené, neplynulo to zrovna hezky.
Joseph S. Pulver Sr.: Černými schodišti pod zem
Nemám rád poezii v próze a povídka „Černými schodišti pod zem“ je toho zářným příkladem. Příběh je v podstatě banální, ale autor se ho snaží ozvláštnit metaforami, specifickým stylem psaní, atd. A když povídku dočtu, nemám z ní naprosto nic.
Peter Cannon: Čínská dovolená
Je škoda, že povídka „Čínská dovolená“ není hororová, ale spíš z ní cítím něco co jsem cítil, když jsem četl „Válku s mloky“. Jako kdyby tohle byl prequel k nějakému takovému příběhu. A jako takové to funguje, můžete si jen domýšlet, jak to mohlo pokračovat.
Lois H. Gresh: Nekrotická zátoka
Zase spíše trochu více té lyriky než té epiky a opět pocit, že tohle po dočtení nedalo člověku to, co by očekával. Mimochodem jedna z povídek, kde se to spojení s lovecraftovským mýtem jeví jako příliš šroubované a skoro až zbytečné. I bez něj by to fungovalo celkem dobře, Yog-Sothoth tomu navíc nic nedává.
Mark Howard Jones: V cestě přílivu
Konečně zase trochu povedená, dějová povídka, která se o horor otírá příjemnou mysteriózní atmosférou, která v jednu chvíli získává příjemný makabrózní nádech. Konec je v určitém duchu možná lehce neuspokojivý, ale na druhou stranu ke stylu příběhu se velmi dobře hodí.
Sam Gafford: Weltschmerz
Velmi dobře napsaná povídky, kdy vám obě postavy, které zde hrají prim, přijdou zajímavé, sedí na to i onen lovecraftovský svět, má to docela zajímavé finále, ale pak přijde poslední odstavec a vy si říkáte, proč z toho tím posledním odstavcem musel autor udělat takovou pitomost, která se vlastně dá vysvětlit jako šílenství?
Simon Strantzas: Thistleův objev
Je příjemné vidět, že na některé Lovecraftovy povídky je možné navázat a napsat tak vlastně sequel, aniž by došlo ke znehodnocení prvotního nápadu. Tohle je moderní, má to šťávu a přesto je vám jasné, že to navazuje na Lovecrafta.
Brian Stableford: Zpoza neznámého světa
Jedna z mála povídek, které se na Lovecrafta snaží navazovat nejen v duchu jeho světů, ale i v rámci jeho specifického popisného stylu, který se vyhýbal jakémukoli zrychlení včetně dialogů. Nutno ale říct, že Brian Stableford tak alespoň činí čtivým způsobem, i když i v jeho případě se najdou pasáže, které by bylo lepší proškrtat.
Ve sbírce „Černá křídla Cthulhu 3“ se najdou povídky, které jsou zajímavé, které jsou dobré, ale stejně tak se tam najdou povídky, které se jeví už takové moc ohrané, okoukané, nenápadité až nudné. Fanoušek Lovecrafta si zde najde svoje, ale sem tam už jsem měl pocit, že je toho moc a že by bylo fajn, kdyby ta povídka s Lovecraftem neměla nic společného. Navíc zde není ani jedna, která by skutečně nějak zásadně vynikala, je fajn, že tu jsou autoři, kteří dovedou přímo navázat na nějakou Lovecraftovu povídku, ale pokračování prezentovat moderním stylem.
Hodnocení: 50 %