Černá labuť
Black Swan
USA, 2010, 108 minut
Režie: Darren Aronofsky
Scénář: Mark Heyman, Andres Heinz a John J. McLaughlin
Hrají:
Natalie Portman (Nina Sayers)
Mila Kunis (Lily)
Vincent Cassel (Thomas Leroy)
Barbara Hershey (Erica Sayers)
Winona Ryder (Beth Macintyre)
Nejspíš si řeknete, co tady tenhle film dělá, ale co si budeme povídat, zažil jsem i děsivější označení filmu hororem. Navíc se v tomhle názoru ztotožňuji s Fangorií, ať už to něco znamená nebo ne. Psychologická dramata bývají často hororem, někdy skutečně silným, jako třeba taková Misery, která ve mně na dlouho zanechala menší trauma. Viděl jsem ji kdysi, když jsem celou noc prozvracel a můj věk zrovna nebyl takový, abych takový film zvládnul bez toho, abych pak v klidu usnul.
"Černá labuť" je psychologické drama – skvělé psychologické drama –, které má hororové prvky. Nic není takové, jak se na první pohled zdá a pravdu je nutné hledat hlouběji, v nitru. "Černá labuť" odkazuje na psychologické hry, které dokázal sehrát mistr Hitchcock, ale přiznám se, že nejvíc mi "Černá labuť" připomněla – v tom nejlepším smyslu slova – filmy Dario Argenta.
Darren Aronofsky je pro mě jedním z nejlepších režisérů současnosti. Je poměrně mladý, ale jeho pět dosavadních filmů se výrazně zapsalo do povědomí diváků. Aronofskymu je vyčítáno, že forma někdy přebíjí obsah. A co si budeme povídat, u "Fontány" tomu tak skutečně bylo. Ale v případě "Wrestlera" a "Černé labutě" si to nemyslím. V obou dílech sledujeme příběh jedné postavy, kolem které se všechno odehrává. I proto si nejprve Mickey Rourke a nyní i Natalie Portman zasloužili nominaci na Oscara (Natalie ji také proměnila). Samozřejmě důvod pro nominaci byl především v tom, že se uvedli úžasnými výkony.
Život Niny Sayers je zaslíben pouze jednomu – baletu. Nina nemá otce, pouze matku, která do ní promítá své sny, dělá z ní holčičku, která má žít jen baletem. A Nina je v tanci skutečně dobrá, je precizní, je dokonalá. Jenže až moc dokonalá. Konečně má však možnost prorazit. Má se stát novou labutí v Labutím jezeře. Dokonce dvěma labutěmi – Bílou a Černou (Odettou i Odilií). Pro Bílou je dokonalá, pro Černou je málo... černá. Nina je frigidní, asexuální. A o tomhle je film. Jak se Nina přeměňuje v někoho – něco? –, kdo dokáže zahrát obě labutě najednou. Zatančit upjatou Bílou i divokou a dráždivou Černou. Nakonec se jí to skutečně podaří a ona odtancuje to nejlepší představení svého života.
Vizuální forma je skutečně něco, co má Aronofsky mistrovsky zvládnuté. Dokáže používat i různé formy filmařské, umí si skvěle pohrát s kamerou a jednotlivými záběry. Černá labuť prokazuje jeho mistrovství v pozorování – mladá v podstatě normální žena se mění v psychickou trosku. Aronofsky ale jde dál a je schopný zaznamenat skutečně nádherné baletní představení, které je vrcholem filmu. Pocity, které budete mít, jsou skutečně nepopsatelné. Já jsem byl unešený. Jak z nádhery vystoupení, kterého jsem byl svědkem, tak z rozpadu baletčiny osobnosti i vysvětlení toho, co se na plátně dělo.
Film přímo neděsí, horor není jeho hlavním zaměřením, ale některé scény jsou skutečně tak psychopatické, že to ve vás vyvolá pocity, s nimiž se ani u mnohých hororů nesetkáte. Aronofsky natočil jeden z nejlepších filmů loňského roku a jedno z nejlepších psychologických dramat vůbec. Proměna člověka v šílence je zde skutečně úžasně reálná i surreálná zároveň.
Hodnocení: 95%
