Clive Barker: Everville
Mustang, 1997, 584 stran
Město Everville má pohnutou historii. Vzniklo za neobyčejných okolností. Na hoře vysoko nad městem stojí brána vedoucí na pobřeží jiného světa a ve městě pod ní není jediný člověk, jehož život by tím nebyl zasažen. K městu se upírají všechny cesty za Uměním. Kromě několika místních, do jejichž životů zasáhne neobvyklý festivalový víkend, se zde opět střetnou cesty hrdinů a hrdinek z předchozího příběhu – Teslu Bombeckovou, Raula, Harryho D'Amoura a nakonec i Grilla zde přivede zvěst, že se vrátil Fletcher.
Po pěti letech se Clive Barker vrátil k některým hrdinům své knihy „Velké a tajné show“ a kromě nových postav jim do cesty postavil další nepříjemné osudy spojené s hledáním Umění a snahou zabránit zničení našeho světa.
Opět se setkáme s Teslou, která se posledních pět let po svém snaží vypořádat se s událostmi v Palomo Grove, Grillem, jenž s vědomím rychle postupující choroby vytvoří systém zvaný Atol, který shromažďuje všechny reálné i neskutečné příběhy, jež by mohly, nebo nemusely souviset s Uměním a Mořem Podstaty, a Harry D'Amourem, který stále hledá skutečnou podobu Ďábla. Okrajově se setkáme i s Howiem, jeho ženou Jo-Beth, jejím bratrem Smrťákem Tommy-Rayem a proradným Kissoonem (o němž se konečně dozvíme pár osobních věcí). Kromě nich však do příběhu vstupuje mnoho nových postav – tvůrkyně Everville Maeve O'Connellová, podivný Owen Buddenbaum, jakási hmotná verze éterické Múzy, právník Erwin Toothaker, pro nějž se setkání s Kissoonem stane osudné, ne však konečné, sestra Phoebe Cobbová a její milenec Joe, zdánlivě bláznivý Seth a trojice podivných bytostí, které chtějí vidět další a další příběhy.
Nemohu říci, že by „Everville“ byl špatným románem, nebo že by se špatně četl. Na to je Barker se svou představivostí a vypravěčskou schopností dobrým spisovatelem. Přesto se však nemohu ubránit pocitu jakési zbytečnosti, pověstného pytlíku, který je sice nafouknutý k prasknutí (samotný román je rozsáhlejší a ve svém obsahu a ději monumentálnější), ale když do něj udeříte, neozve se žádná třeskutá rána. Abych pravdu řekl, kdykoliv na něj pomyslím, první, co mi na mysli vytane, jsou jeho chyby a spíše negativa než pozitiva (těch opravdu moc není). Takže postupně.
Za nejzávažnější negativum považuji fakt, že jestliže bylo „Velké a tajné show“ hororem s nádechem fantasy, u „Everville“ je tomu přesně naopak. Je to čisté fantasy a nebýt krátkých výstupů Kissoona a Tommyho-Raye, hororového by kniha neobsahovala vůbec nic. Fantasy to nemusí být špatné – Barkerova rozsáhlá představivost a schopnost dokonale slovy vybarvit nepozemské světy dělá dost. Jenže pokud vás fantasy nebere a čekáte horor, může být zaděláno na problém. S tím se trochu pojí i další negativum – ve „Velkém a tajném show“ bylo Moře Podstaty a jeho paralelní svět něčím tajemným, neskutečným, opravdu snovým a fantaskním světem. V „Everville“ tento svět Barker obydlel „lidmi“ a bytostmi, které se od těch pozemských takřka vůbec neliší. Přesně, jak to Barker popisuje, když se Joe dostane do Moře Podstaty: „Dostal se do jiného světa a přitom zjistil, že se ten svět nijak neliší od toho, ve kterém žil až dosud.“ Ephemeris a Moře Podstaty, v předchozím příběhu záhadné, kouzelné a nadpřirozené, se najednou ukázaly být takřka totožné s naším světem, se všemi jeho problémy. Pro mne obrovské zklamání.
Dalším negativem je až moc velký počet (hlavních?) postav, což při vyprávění jejich příběhů způsobuje jistou roztříštěnost děje. Některé ty postavy se nakonec ukáží být pro hlavní příběh jaksi nepodstatné a to, co prožívají, nakonec vychází do prázdna (Joe, Noe, Toothaker). Kapitolou samou o sobě je pak zbytečně natahovaný závěr. Posledních zhruba 40-50 stran jsem četl již jen z donucení a hnán mou nutkavou potřebou dočíst rozečtenou knihu. Barker si je mohl klidně odpustit, nepřináší nic důležitého, jen jaksi narychlo uzavírají zbytečně moc rozvinuté dějové odbočky hlavního příběhu (Harry, Phoebe a Joe).
Když už rozebírám negativa, patří k nim částečně i český překlad. Respektive v jistých částech malá slovní zásoba překladatelky. Když si v jedné jediné větě přečtete jedno slovo třikrát (z čehož dvakrát mohlo být zcela jednoduše nahrazeno jinými slovy se stejným významem), hodně to tahá za oči a ztrácí se krása jinak magického jazyka. Prostě to zadrhne. Dost podstatně. A k tomu dojde v knize několikrát.
„Everville“ je magický příběh boje dobra se zlem, metafyzickým světem plným podivných postav s komplikovaným jednáním a chováním. Milovníky a milovnice fantasy určitě potěší, ty, kdo čekají barkerovský horor ale pravděpodobně zklame, stejně jako ty, kterým z očí strhne oponu právě onoho tajemného a krásného neznáma, jež v nich vytvořilo předchozí „Velké a tajné show“. Tomuto snovému zámku „Everville“ podrazí základy. Zřejmě tím, že se pokouší jej rozvádět a více nás po něm povodit. Ale jak říká klasik, méně je někdy více. V tomto případe stoprocentně.