Clive Barker: Noční rasa
Cabal
Vydalo nakladatelství Laser, 2012, 229 Kč
Clive Barker za mě není autor, kterého nutně vyhledávám. Od chvíle, co jsem si přečetl jeho „Abarat“ jsem na něj nějak zanevřel, ale to ne vyloženě proto, že by mě „Abarat“ nebavil, ale jednoduše proto, že mě ani nenadchnul. A k jeho starším věcem jsem se nějakou dobu nedostal. Až konečně teď jsem si to trochu dohnal tím, že jsem si přečetl knihu „Noční rasa“, která je „Hellraiserovi“ a „Abaratu“ dalším dílem, které jsem od tohoto ikonického autora četl.
No dobře, mám za sebou i „Knihu krve“, myslím, že první, ale víc jsem se Barkerovi nijak moc nevěnoval. A popravdě, po dočtení knihy „Noční rasa“ nemám zase tolik důvodů se k jeho starším kouskům vrátit a zjistit, jestli skutečně stojí za to. ale to je dáno tím, jak je „Noční rasa“ specificky napsaná a jak se odlišuje od klasického pojetí románu jako takového. Ale možná je tohle prvek, který některým čtenářům sedne. Já s ním měl celkem problém. A v čem že ten problém tkví?
Především v tom, že všechny postavy tu tak nějak vystupují bez toho, aby měly nějakou minulost, jejich motivace nejsou jasné. Boone je člověk, který má očividně psychické problémy, ale netušíme jaké, nevíme, jak se dostal do péče doktora Deckera. A stejně tak nevíme, proč nefungoval vztah mezi Boonem a Lori. A nevíme ani nic o Lori, kde se vzala proč chodila s Boonem, prostě nic. Jen sledujeme to, co se stalo poté, kdy si Boone uvědomil, že je nejspíš vrah.
Od začátku je na knize „Noční rasa“ specifická skutečnost, že se zde celkem poměrně skáče v ději. Ten příslovečný filmový střih je zde hodně patrný. Jsou zde prostě hluchá místa, která si můžete jen domýšlet, která možná nejsou důležitá, ale stejně si budete říkat, jestli vám díky jejich neznalosti něco neuniklo. Možná uniklo, možná nikoli. Ale příběh, který nám Barker dál předestírá, je celkem jasný. Jen prostě nevíme všechno o těch, kdo zde vystupují, co byli a jsou zač a vlastně ani to, kam směřují.
I když nejsem nutně zastánce toho, aby byl román co nejdelší, s knihou „Noční rasa“ jsem měl ten problém, že mi prostě přišlo, že zde něco ještě chybí. I když je konec takový do jisté míry poeticky slibný, otevírá dveře pro fantazii a také případné pokračování, nikoli nutné, stejně jsem si říkal, že tu možná chybí trochu více doslovnosti, trochu více popisů, trochu více něčeho, co by mě na knize skutečně zaujalo. Nenašel jsem to tam. A tak jsem si jen přečetl trochu jiné pohřební fantasy.
Hodnocení: 60 %
