Clive Barker's Undying
Vydaly EA Games v roce 2001
Undying je totiž poctivě stavěným příběhem ve skvělé atmosféře a připomíná komorní povídky E. A Poea nebo H. P. Lovecrafta, zatímco jeho mladší bratříček Jericho za ním zaostává skoro ve všech ohledech (snad až na počty zabitých nepřátel).
Ze světa, který se ještě vzpamatovává z katastrofických důsledků první světové války, míří hrdina Patrick Galloway na lodi do zapadlého kouta Irska. Na cestu se vydal kvůli pozvání přítele Jeremiaha Covenanta na starobylé rodové sídlo, které vyznělo natolik naléhavě, že nešlo odmítnou. Jeremiah totiž zůstal jako jediný z pěti sourozenců naživu a nyní se obává, že ho čeká podobný osud. Patrick ale nemusí být Sherlock, aby záhy pochopil, že místo toho, aby vykutálená rodinka poklidně odpočívala v hrobě, poflakuje se po panství a brousí si zuby právě na posledního majitele. Nešťastnou shodou okolností to byl totiž zřejmě on, kdo kdysi v dětství spustil události, které vedly k prokletí celého rodu.
Kdo by neměl radost, že se vše odehrává v klasických hororových kulisách? Sídlo bičuje rozzuřená bouře, vyděšený majitel se ukrývá ve svých pokojích, služebnictvo sem tam nalezne bídný konec v tratolišti krve a samozřejmě nechybí ani zásadní inventář aristokratických obydlí, tedy nějaký ten duch. Infarktovými lekacími momenty se sice v Undying šetří, ale když už nějaké jsou, většinou jdou na vrub právě Aaronovi, který má potřebu zjevovat se v těch nejnemožnějších okamžicích. V domě plném zrcadel, nekonečných chodeb, blikajících lamp, nehmotných přízraků a příliš hmotných příšer rozumný člověk nevydržel ani minutu. K tomu připočtěte zvukové zpracování, které je kořením atmosféry a jehož účinek podtrhuje minimální použití soundtracku. V naprostém tichu lze některé nepřátele slyšet ještě dřív, než je hrdina uvidí (jak by ne, když si spokojeně hodují na lidském mase), a rozbíjená okna s křikem obětí řežou vzduch na plátky a mimochodem navádějí hrdinu, kterým směrem se vydat dál.
Proti pekelným potvorám a nadpřirozeným silám účinkují různé způsoby obrany, přičemž na začátku si musí Patrick vystačit s obligátním revolverem. V této fázi není snadné přežít, protože nábojů je málo, protivníci se pohybují rychle a účinně útočí. Přitom především na přesné mušce závisí, kolikrát se budete muset dívat na filmovou sekvenci, ve které Patrickovi trhají hlavu a cupují ho na kousky. Ani na normální úrovni nejsou souboje jednoduché a spíš než o zběsilé střílení jde o to, jak účinně nakombinovat možnosti obrany. V levé ruce totiž hrdina drží více (či méně) konvenční zbraň, zatímco pravou má volnou pro využití několika kouzel, která se během hry naučí a použít je lze paralelně. Cestou k úspěchu je zvyknout si na ovládání, aby se nestávalo, že v okamžiku napadení budete těžce vzpomínat a prsty panicky hledat, kterým tlačítkem se co volí, vybírá, aktivuje...
Ještě se ale vraťme k hrdinovi. Coby expert na paranormální jevy má jisté předpoklady, které ho odlišují od ostatních smrtelníků. Pomáhá mu zvláštní schopnost, díky které dokáže vidět útržky z minulosti, případně odhalit skrytou tvář věcí a lidí. Kdy ji aktivovat napoví buď slabě zářící Gel'ziabar Stone (záhadný kámen, který kdysi Patrick získal) nebo tiché šeptání, které ho vybízí, aby se pečlivě podíval kolem sebe. A věřte, že se vám někdy pečlivě rozhlížet nebude chtít.
Hra je vybudovaná tak, že neustále něčím překvapuje a udržuje napětí od začátku až do konce. Bohužel, výsledky jejího prodeje byly zničující, takže se nikdy nedočkala ani plánovaného rozšíření o multiplayer, natož pokračování. Přitom patří k nejstrašidelnějším projektům minulého desetiletí a dosahuje i taková příjemná překvapení, jako dabing Clivea Barkera v roli Ambrose Covenanta.
Minimální systémové požadavky:
Windows XP / Vista / 7 / 8
Procesor 1.8 GHz
Paměť 512MB RAM (doporučeno 1 GB)
Grafická a zvuková karta kompatibilní s DirectX 9.0c
