Cronos
Cronos
Mexiko, 1993, 94 minut
Režie: Guillermo del Toro
Scénář: Guillermo del Toro
Hrají:
Federico Luppi (Jesus Gris)
Ron Perlman (Angel de la Guardia)
Claudio Brook (De la Guardia)
Margarita Isabel (Mercedes)
Guillermo del Toro a Ron Perlman, to je kombinace, která funguje znamenitě, hlavně jsme se o tom mohli přesvědčit ve filmu „Hellboy“, jehož třetího pokračování se asi bohužel nedočkáme, stejně jako si budeme muset minimálně hodně dlouho počkat na adaptaci Lovecraftova románu „V horách šílenství“. Ve své celovečerní prvotině podává del Toro dobrý výkon a ukazuje nám, že Faunův labyrint nebo „Princ bez království“ nejsou filmy, které vznikly jen tak z něčeho, nebo že měl del Toro štěstí. Už zde se ukazuje, že režisér a scénárista má vlastní osobitý styl, který je snadno zapamatovatelný.
„Cronos“ – název, který budu používat raději než počeštělý „Stroj času“, který je naprosto mimo – je filmem upířím a přesto se zde upíři skoro nevyskytují. Je to jiný pohled na legendu o nesmrtelnosti, která je vykoupena krví osob jiných, ale i krví vlastní. Co všechno jsme ochotni obětovat za nesmrtelnost, jakou bolest jsme schopni podstoupit anebo uvalit na jiné osoby?
Guillermo del Toro má cit pro emoce, cit pro lidské hrdiny, kteří sice podstupují nelidské zážitky nebo jsou vystaveni zlu, ale především jsou to právě emoce, které udávají směr. Ať už je to smutek, radost, láska, nenávist, závist, zloba nebo štěstí. Lidská touha po nesmrtelnosti může být něčím, pro co se rozhodneme obětovat celý život. A právě to nám del Toro ukazuje a odhaluje následky, které taková oběť může mít. V případě Jesuse Grise se jedná o obyčejnou zvědavost, lidskou vlastnost, která člověka může zavézt na scestí, z něhož už není návratu. A pokud ano, tak jen za cenu dalších a dalších obětí.
Filmy Guillerma del Tora se vyznačují dětskými hrdiny, ale pak také zajímavou obrazností, která je patrná především ve „Faunově labyrintu“ a obou „Hellboyích“. Ale už „Cronos“ má svůj look, který je jednoznačně laděn do temných barev, stínů a do noci. Jako kdyby film svým ztvárněním sám poukazoval na temnotu, která se v nás skrývá. A jako kdyby se ta temnota neskrývala pouze v dospělých, ale i v dětech. Malá hrdinka udělá věci, které by trápily i mnohem starší osoby. A možná by tyhle osoby podobných činů ani nebyly schopné. Dětská naivita je v kontrastu z tvrdostí světa, s lidskou závislostí na snech, které nejsou krásnými procházkami, ale odpornými nočními můrami. I přesto, že je Jesus zrůda, dívenka mu pomáhá, protože má svého dědečka ráda. A právě v jejích očích nachází Jesus pravdu, a tak nemůže příběh vyústit v nic jiného než ve fatální konec – Jesusův i Cronosův.
„Cronos“ není tím nejlepším, co del Toro doposud natočil. Filmu chybí drive a je prostě takový pomalý, hraje si s city a zajímavými obrazy, s kombinací reálného a nereálného, s fascinací živými organismy ve spojení s mechanickým zařízením. Příběh je trochu plochý a poměrně jednoduchý, ale přesto je ve svém jádru silný a zasáhne tam někde hluboko uvnitř. Chvíle, kdy se Jesus rozhodne, že vše skoncuje a odmítne cestu zpět, je finálním vyvrcholením, které dokonale sedí na svém místě.
Hodnocení: 70%
