Cry of Fear
Vydalo studio Team Psykskallar v roce 2013
Je dobré otevírat hru tak, že každého, kdo se do ní pustí, hned naštvete? Těžko říct, kolik lidí si u "Cry of Fear" kvůli podivnému úvodu zabručelo "tak moment, tohle má být přeci střílečka?". Prokousat se začátkem vyžaduje trochu trpělivosti a stoickou chladnokrevnost poté, co člověka k smrti vyděsí laciné triky, které autoři použili. Slibuji, že až hrdina odloží foťák (naštěstí s ním neloví duchy, to už byla hodně doslovná citace jiných titulů), začnou jatka a nechat pak v noci rozsvíceno se nebude zdát jako úplně špatný nápad...
Kouzlo i slabina hry spočívá v jejím retro naladění, což samozřejmě také naznačuje cílovou skupinu "Cry of Fear". Pokud vás nezajímá nic, co má zastaralou grafiku a ovládání, pak v klidu přejděte dál. Pokud ale milujete právě staré pecky z 90. let, tohle je takový záblesk z minulosti, kdy byly hry těžké, trošku neohrabané, zemité a nervně intenzivní.
Hlavní hrdina Simon, obyčejný městský kluk, se připlete k nehodě, a od té doby jde všechno z kopce. Probere se ve městě bez lidí, kde v odrbaných tunelech, v řádcích hádanek a v nesmyslných vzkazech hledá cestu domů. Aby to neměl tak jednoduché, naráží neustále na strašidelné útočníky, o kterých nemá ani za mák tušení, co jsou zač.
První setkání s nepřítelem nenapoví vůbec nic ani hráči. Kdyby to byly klasické zombie, tak víme, kdyby to byli pošahaní maniaci, tak taky víme, ale tihle vypadají jako ošklivé sešité panenky nebo mutanti z obrazů Hieronyma Bosche. Číhají všude a že hrdina už nějakým místem jednou prošel a vyčistil ho neznamená, že se tu na něj nechystá skočit další příšera. Člen vývojářského týmu, který měl na starosti audio, odvedl solidní práci, protože určitý zvuk přidal jako charakteristiku ke každému typu nepřítele. Někdy jde až do účelného extrému, kdy malé agresivní holčičky budete chtít rychle zlikvidovat ani ne tak proto, že chtějí Simona zabít, ale především, aby přestaly šíleně ječet.
Hrdina začíná s ubohými možnostmi obrany - se svým žabikuchem a mobilem. Přestože se mu arzenál zbraní trochu rozšíří, žádná sláva to není, autoři pro těžké vybavení prostor nedali. V zájmu zachování obtížnosti a realističnosti udělali inventář s pouhými šest sloty. Nůž může Simona kolikrát zachránit i později, protože nábojů nachází pořád moc málo na to, aby s nimi mohl rozumně vydržet celou hru. Použití předmětů z inventáře není automatické, vždy je třeba vybrat volbu, co s určitou věcí dělat, ale alespoň lze nakombinovat rychlé klávesové zkratky. To může zachránit život, především pokud Simonovi klesá rapidně hladina zdraví - hra se totiž při otevření a hledání v inventáři nezastaví.
Ukládání také pojalo staromilský kabát, neboť postup lze uložit jen na určitých místech a k dispozici je pouhých pět pozic. Jak na to? Prostě a jednoduše - najdete starý kazeťák a na něj si nahrajete aktuální progres. Taková technická vymoženost ovšem neleží na každém rohu, takže vřele doporučuji ukládat pokaždé, když to jde. (Nenechte se zaskočit na začátku, potřebujete ujít docela velký kus, než se k prvnímu místu pro uložení dostanete. Alespoň autoři hrají na férovku a do té doby nechávají hrdinu mimo ohrožení života.).
Jak už bylo řečeno, v Psykskallaru se s hrou piplali několik let a jako bonus k ní přidali i samostatné mise a mód pro více hráčů. Co je ještě lepší, "Cry of Fear" je ke stažení zdarma na Steamu. A i když by si zasloužil trochu uhladit a grafika těžko může konkurovat současným titulům, v podstatě jde o poctivě udělaný kousek, který přináší zajímavější a hlubší zážitek, než by se na první pohled mohlo zdát.
Minimální systémové požadavky:
Windows 7/Vista/XP
Procesor 1 GHz
Paměť 1024 MB RAM
Grafická karta 128 MB
Microsoft .NET Framework 4
