Ďábel v těle
The Devil Inside
USA, 2012, 83 minut
Režie: William Brent Bell
Scénář: William Brent Bell a Matthew Peterman
Hrají:
Fernanda Andrade (Isabella Rossi)
Simon Quarterman (Otec Ben Rawlings)
Evan Helmuth (Otec David Keane)
Ionut Grama (Michael Schaefer)
Satanské horory asi nikdy nepřestanou bavit, a od té doby, co svět ohromil Vymítač ďábla, se dá asi celkem snadno očekávat, že se najdou filmy, které na něj budou chtít navázat. Snímek „Ďábel v těle“ je přesně jedním z takových filmů, který se rozhodl, že samotné vymítání je dostatečně zajímavým prvkem na to, aby bylo fajn ho zase zobrazit. A s dnešními trikovými možnostmi to přece musí vypadat skvěle, ne?
Jenže se podívejte na „Vymítače ďábla“ a triky, jaké jsou použité v něm. To rozhodně není něco, co by se mělo za svou trikovou stránku stydět. Vymítač ďábla trikově funguje. „Ďábel v těle“ není trikově špatný, ale je to jeden z těch filmů, který se rozhodl, že ruční kamera a found footage podstata dodá snímku tu správnou atmosféru a všechno bude na diváka působit ještě intenzívněji. Snad je to moje únava z podobných hororů, snad je to opravdu neschopnost současných tvůrců, ale já jsem prostě neměl pocit, že na mě film působí uvěřitelněji a skutečněji.
Žena volá na policii. Zní trochu divně. Říká, že zabila tři lidi. Když to policie ověří, skutečně najde tři mrtvé. Ví se, kdo je zabil, ale neví se proč. Maria je nejspíš prostě jenom šílená, ale jak se dovídáme z rozhovorů s její rodinou, možná za tím bude trochu víc než jen obyčejné šílenství. Možná je třeba hledat příčinu ve Vatikánu a následně u lidí, kteří se zabývají vymítáním ďábla, protože je docela velká pravděpodobnost, že by Maria skutečně mohla být posedlá.
V hlavní roli je dcera posedlé ženy, její manžel a dva samozvaní vymítači, kteří nejsou akreditováni Vatikánem. Líbí se mi první část, kde to má skutečně podobu dokumentu, jsou zde rozhovory, výpovědi, natáčení skrytou kamerou. To, co ale následuje poté, je jenom obyčejné found footage, které si hraje na efekt, ale toho už nedokáže docílit. Před deseti lety ještě možná, ale v současné době už určitě ne.
Problém všech podobných snímků, jako jsou třeba i „Paranormal Activity“, je v tom, že divák už prostě ví, co ho čeká, a nějak není překvapen z toho, když to přijde. Tvůrci jsou neskutečně neinovativní a prostě jen sázejí na to, že rádoby dokumentární podoba filmu tomu dodá váhu a diváci budou spokojení. Já bohužel spokojený nejsem, naopak si myslím, že tohle je způsob, jakým se dalo dobře natočit pár filmů, ale v současnosti, bez jakékoli invence, už není možné zaujmout.
Hodnocení: 30 %
