Ďáblové
The Devils
Velká Británie, 1971, 111 minut
Režie: Ken Russell
Scénář: Ken Russell podle hry Johna Whitinga a původního románu Aldouse Huxleyho
Hrají:
Vanessa Redgrave (Sestra Jeanne)
Oliver Reed (Urbain Grandier)
Dudley Sutton (Baron De Laubardemont)
Max Adrian (Ibert)
Ken Russell je autor velmi osobitý, jeho filmy si většinou s nikým jiným moc nespletete, i když pokud mluvíme o filmu „Ďáblové“, hned mě napadne snímek Lovci čarodějnic, který řešil podobnou tématiku. Ale „Ďáblové“ jsou přece jen jiní. Ken Russell do nich vložil to, co ho provázelo většinu tvorby – sexualitu a silné, symbolické a imaginativní scény, které dokáží s člověkem zamávat. Pokud není divák otevřen sexualitě, bude mu snímek „Ďáblové“ vadit více než podobně laděné Doupě bílého červa.
Filmy jako Mutace nebo zmiňované Doupě bílého červa hodně hrají na vlnu abstrakce a psychedeličnosti. Přesně takové scény je možné najít i v tomhle středověkém dramatu o čarodějnictví. Čarodějnictví, respektive jeho potírání je obdobím Evropy, na kterého by rozhodně neměla být pyšná. Jedná se o jednu z největších zhůvěřilostí náboženství a především církve, která něco podobného dovolila, ba přímo iniciovala. O tak šíleném období by se měly natáčet silné filmy.
„Ďáblové“ mají tu výhodu, že jsou filmem silným i šíleným. Scény, které zde uvidíte, to je něco, co se vám skutečně vryje do paměti. Když film začíná, myslíte si, že to bude hlavně kazatel, který bude silnou osou celého filmu, on a jeho „kněžské“ aktivity. Není proti ničemu, je především ukázkou toho, že církev tenkrát ovládala města a byla to ona, kdo rozhodovala o tom, co se bude dít a jak. Není se možné divit tomu, že sem tam se prostě stanou těmi, kdo mírně poruší zákony, které jim jejich nejvyšší nakazuje. No, co si budeme povídat, říká se tomu pokrytectví, což je synonymum pro církev.
Ale nejsou to scény, které se točí kolem Urbaina Grandiera v podání skvělého – v tomto případě slizkého, ale zároveň odhodlaného – Olivera Reeda. Jsou to scény orgií, které jsou zde zabrány a jež s divákem skutečně zamávají. Mučení jeptišky proto, aby přiznala „pravdu“, hromadné orgie, které jsou skutečně snem šíleného úchyla. Masturbace svíček a „olizování“ plamene je skutečně záběr, který se vryje do paměti, i když vlastně vůbec není tak drsný. Ale Ken Russell měl na podobné vize prostě dar.
„Ďáblové“ jsou temným snímkem, který je místy podáván s neskutečným cynismem, což jen ukazuje na to, co si Russell myslel o církvi, ať už anglické anebo evropské obecně. Byla zvrácená. Proto v názvu „Ďáblové“ v množném čísle. Není to Ďábel sám, ten, kterého si představujeme s rohy, ale jsou to ti skuteční ďáblové, ti, kteří se schovávají za boží nařízení, aby mohli konat zlo. Zlo ve jménu pána. Nezapomenutelný zážitek, který člověk musí hodnou chvíli rozdýchávat.
Hodnocení: 80%
