Dacre Stoker a Ian Holt: Drákula Nesmrtelný
Dracula The Un-dead
Vydalo nakladatelství Plus, 2009, 399 Kč
Zní to skoro jako splněný sen. Prasynovec Brama Stokera se rozhodl, že trochu prohrábne prastrýcův archiv a naváže na jeho klasickou knihu „Dracula“. Kdo jiný by k tomu měl mít právo než někdo z rodiny, kdo má navíc ještě přístup k informacím, které nikdo jiné nemůže mít? A ze začátku to skutečně nebylo tak špatné, protože se zdálo, že příběh bude dobrý. Jenže postupem času jsem si říkal, že jestli to takhle Bram Stoker vážně myslel, tak asi není takový spisovatel, za kterého jsem ho měl.
Začátek knihy není špatný, i když mě trvalo neskutečně dlouho se začíst. Přesto mě prvních sto až dvě stě stran docela oslovilo. Je to hlavně tím, že příběh je zasazen na pozadí událostí, které jsou známé, ale hlavně se pracuje s postavami, které jsou již v povědomí čtenářů i diváků. Jednou z nich je hraběnka Alžběta Báthoryová, kterou bych v příběhu nečekal další je například Jack Rozparovač.
Co však bylo na příběhu nejkrásnější, to byl nostalgický návrat k dobře známým postavám. Jejich život se nevyvíjel právě hezky, většina z nich neměla posledních pětadvacet let dvakrát šťastných, protože stín Drákuly na nich zanechal tíživý dopad. Jack Seward se stal závislý na morfiu, Mína díky Drákulově krvi přestala stárnout, Jonathan jí nikdy neodpustil, že ho podvedla a nemohl se dívat na to, jak zůstává krásná. Arthur se uzavřel a s nikým ze staré party se nestýká, no a Van Helsing je doma, mimo Anglii. Jenže jsou to opět těžko vysvětlitelné události, které je mají spojit dohromady.
Jack Seward po něčem pátrá, ale je zabit dřív, než svoje dílo dokončí. Mína přes rozpory s Jonathanem musí chránit svého syna Quinceyho, který se dostává do víru událostí. Mladík, který by chtěl být raději hercem než právníkem, jak vyžaduje jeho otec, je na první pohled rebelem, který se však hodně rychle mění ve chvíli, kdy do jeho života zasáhne smrt. Snaží se být tím hrdinou, kterého lidé potřebují. Jenže je slabý, příliš slabý. Přiznám se, že tohle jeho věčné fňukání mi postupem času začalo mírně lézt na nervy.
Příběh se točí především kolem Quinceyho a jeho rodičů, Arthura a rumunského herce, který si říká Basarab. Nesmíme zapomenout také na zmiňovanou hraběnku Báthoryovou, která není – a snad ani být nemůže – jen tak nějakou vedlejší postavou. Příběh by skutečně nebyl tak špatný, protože jde vlastně o to, jak se zbavit upíra, jak přežít minulost, ale z některých pasáží a zvratů je cítit dávka neumětelství. Řekl bych, že je hodně vidět, že ani jeden z autorů není příliš vypsaný a vlastně hlavně zkusili štěstí. Na druhou stranu kniha není propadák, to vůbec ne. Jen dost nešetrně zachází s tím, co Bram Stoker vybudoval, a hlavně s tím, co rozehrál.
Všechno se převrací na hlavu. Všechno, co jsme četli v Bramově knize je jinak, což nám „Drákula Nesmrtelný“ dokazuje. Pravdy jsou převraceny a nic nezůstává na svém místě. To by ani tak nevadilo, ale co mi vadí více, to jsou postavy. Stoker a Holt si s nimi dělají, co chtějí. Staří známí umírají a čtenáři to ani není líto, protože jako kdyby to ani nebyli oni. Prostě jsou to jen nějací lidé, kteří se tak neskutečně změnili, až to pěkné není. Právě tohle přetváření charakterů, kdy skvělé postavy přeměňují na slabochy a ubožáky, mi vůbec nesedí. Další slabinou je střídání zkratky a rozsáhlého popisu, kdy někdy je zkratka skutečně tak rychlá, že čtenář ani neví, co se stalo, nebo proč se to stalo. Proč postava jde tam a tam, proč dělá tohle a tohle? Až moc jsem se ptal na podobné otázky.
Dacre Stoker a Ian Holt vytvořili knihu, která měla velký potenciál, jenže se rozhodli jít úplně jinou cestou než Bram Stoker. Navíc ho využili i jako postavu. Skalní fanoušci budou knihu „Drákula Nesmrtelný“ považovat za hanobení památky. Ostatní si po přečtení jen řeknou, že to asi nebylo úplně to, co očekávali. Nelze říct, že jsem zklamaný, něco mě zaujalo, ale obecně jsem doufal, že kniha bude lepší a že to bude skutečně pokračování a nikoli boření mýtů.
Hodnocení: 50%
