Daimajin
Japonsko, 1966, 84 minut
Režie: Kimiyoshi Yasuda
Scénář: Tetsurô Yoshida
Hrají:
Miwa Takada (Kozasa Hanabusa)
Yoshihiko Aoyama (Tadafumi Hanabusa)
Jun Fujimaki (Kogenta)
Ryûtarô Gomi (Samanosuke)
Naše krasojízda po japonských kaiju filmech pokračuje a teď se nějakou dobu zdržíme u studia Daiei, které nám dalo trilogii snímků, kde je hlavním monstrem cosi, co se nazývá Daimajin. Trilogie vznikla v roce 1966 a zajímavostí je, že ve své domovině byly filmy promítány s měsíčním odstupem. Z hlediska marketingového by to dnes bylo považováno vyloženě za nerozum, ale je pravda, že filmový trh, hlavně ten DVD, Bluray a digitální, se vyvíjí až mnohem později.
Studio Daiei si bylo vědomo toho, že nemůže jít přímo ve stopách svého staršího a silnějšího bratra/konkurenta studia Toho, a tak bylo nuceno přijít s něčím, co bude alespoň trochu jiné. Do jisté míry se jim to rozhodně podařilo. Vytvořili monstrum, které nevychází z nějakých pravěkých potvor, ani současných tvorů, ale obrátili se na mytologii a na něco, co nesmírně připomíná člověka – na obří sochu. Jméno Daimajin by se dalo přeložit jako „velký ďábel“ nebo „velký bůh démon“.
Pokud hned od začátku čekáte nějaké seznámení se s monstrem, tak na to hodně rychle zapomeňte, protože Daimajin se objeví ve filmu – v té své pohyblivé podobě – až po celé hodině filmu. Na to, že snímek nemá ani hodinu a půl, je asi celkem snadné si představit, že toho monstra si opravdu moc neužijete. A tak zatím můžete sledovat, jak jsou chudí lidé utlačováni zlým lordem a jak se snaží o to, aby ve svém světě alespoň nějakým způsobem přežili.
Jak se z krátkého popisu děje dá celkem snadno odvodit, Daimajin bude mít podobnou úlohu jako pozdější Gojira. Je to ochránce lidí, v tomto případě tedy lidí, kteří jsou utlačováni. Dokáže se postavit zlu. Je to vlastně takové pohádkové monstrum, které má za úkol potrestat zlo. Jeho podoba je ale taková, aby dokázal nahánět strach. Sama socha vypadá celkem přátelsky, ale jakmile ožije, celkem efektně se jí promění obličej a ona se stává skutečně tím ďáblem pomsty.
„Daimajin“ je docela zajímavým příspěvkem z hlediska mytologie japonských kaiju filmů, ale nejedná se o natolik přínosný snímek z hlediska jeho kvalit. Zdlouhavá sekvence o tom, jak se lidé mají špatně a k čemu by to následně mohlo vést, může místy nudit, a bohužel ani ta část, na kterou se tolik čeká, na útok monstra, respektive obří sochy, není tak úchvatná, jak by si divák přál. Pro milovníky kaiju filmů je to však příspěvek, který by se neměl vynechat, alespoň pro jeho znalost.
Hodnocení: 50 %
