Dans ma peau (2002)

40%
Francouzský film, který ukazuje, že láska k vlastnímu tělu může mít různé podoby.

Dans ma peau

Francie, 2002, 93 minut

 

Režie: Marina de Van

Scénář: Marina de Van

Hrají:

Marina de Van (Esther)

Laurent Lucas Laurent (Vincent)

Léa Drucker (Sandrine)

Thibault de Montalembert (Daniel)

 

Určitě to znáte sami. Trochu se zraníte a na místě rány se vám po nějaké době udělá strup. Pokud ne, tak si raději zajděte k doktorovi, abyste nevykrváceli. Ten strup se následně může stát cílem vašich zvrácených choutek. Zaprvé se na tom místě musíte škrabat a zadruhé se můžete snažit strupu ještě zbavit, než se sám rozhodne, že od vašeho těla tak nějak samovolně odpadne.

 Au, to mohlo bolet.

Mám pocit, že tohle bylo východisko snímku „Dans ma peau“, kde má hlavní hrdinka relativně banální problém. Zranila se. Nic tak hrozného by se nedělo, to se přece stane každému. Člověk špatně stoupne, je chvíli nepozorný a ono se to prostě stane. Jenže Esther (Marina de Van, která napsala scénář a film si i režírovala) si myslela, že se jen trochu škrábla. Pak najednou zjišťuje, že zranění je mnohem větší. A je tu jeden velký problém – ona bolest necítí.

 Bolest a rozkoš, to je podobné.

Esther si začíná uvědomovat, že její tělo je zvláštní, že se na něj vlastně nikdy pořádně nepodívala. Začíná se cítit jinak, uvědomuje si svoje bytí, svoji fyzickou existenci a chce se poznávat. Je unesena tím, jak její tělo reaguje na různé podněty, jak reaguje na bolest. A nakonec nejen její tělo, postupně začíná reagovat i její mysl, která se stává nejistou. Esther začíná vidět věci, které nejsou tak úplně pravda.

 Když je hlad...

Marina de Van měla celkem zajímavý nápad, který se rozhodla natočit s jistou dávkou naturalismu, ale spíše se zaměřením na psychologii postavy, kterou sama ztvárnila. Ani tak se neubráníte dojmu, že celý film „Dans ma peau“ je hlavně o tom, aby se to pokusilo diváka šokovat, nikoli zaujmout silně depresivním příběhem. K efektu je sem tam využito i rozdělení obrazovky na dvě části.

 Jak daleko to zajde?

Aby snímek vyzněl, snaží se o spíše umělecký přístup, než o přístup, který by si získal diváka. Jsou zde zbytečně dlouhé scény, které začnou po nějaké době nudit, a to i přesto, že zobrazují – celkem uvěřitelně – sebepoškozování. Marina de Van se opájela svým nápadem a svou zápletkou, aby nakonec skončila na půl cesty a nepřinesla v podstatě nic navíc, jen to samotné sebepoškozování, které prostě zapůsobí, protože vám to prostě nebude na pohled příjemné.

 

Hodnocení: 40 %

Hororové filmy (gore)


Přidat komentář