Daughter of the Sun
USA, 1962, 70 minut
Režie: Herschell Gordon Lewis
Scénář: Herschell Gordon Lewis
Hrají:
Rusty Allen (Pamela Walker)
Jerome Eden (Keith Lawrence)
Michael Borgine (Grady Ives)
Pearl Krohn (Olive Simmons)
Jsem celkem obeznámen s naturistickou filosofií a musím říct, že se mi zamlouvá. Pro člověka by mělo být přirozené, aby měl alespoň místa, kde může mezi ostatními lidmi chodit nahý. Většinou za předpokladu, že i ostatní jsou nazí. Nejde o nic sexuálního, ale prostě jen možnost shodit všechny šaty a chodit tak, jak byl člověk stvořen. Je v tom skutečně něco osvobozujícího.
Nejsem člověk, který by tuhle filosofii nějak zásadně praktikoval, ale myslím si, že mi nedělá problém být nahý. Jenže společnost se na nudisty, jak jsou nejčastěji označováni, přece jen ani dnes nedívá úplně jako na součást, ale spíše jako na výstřelek. A právě na tohle chtěl upozornit snímek „Daughter of the Sun“ již v roce 1962. Jeho režie se ujal Herschell Gordon Lewis.
Herschell Gordon Lewis se ujal filmu způsobem, který mi úplně nesedl. Na začátku je zde dramatická linka. Bylo zjištěno, že učitelka na jedné americké škole má obrázek v jednom časopise, přičemž tento její obrázek je bez šatů. Jeden z předsedů učitelské rady by ji nejspíš rovnou kamenoval, ale přece jen se dohodnou na tom, že si dají na čas a zjistí, co se za tímhle nudismem vlastně skrývá a jak moc nahota učitelky, která není pornohvězdou, ale skutečně jen naturistkou, může ovlivnit morálku dětí, jež vyučuje.
Tahle rovina je taková hezky naivní, ale pak je zde ještě druhá rovina, která se odehrává v místě, kde lidé mohou nazí relaxovat. Jedná se v podstatě o dokumentární záběry na nahé lidi, jak provádějí různé činnosti – opalování, koupání, hry. Bohužel všechno je jasně nahrané a hlavně je vidět, jak zde byla snaha nic neukázat, tedy kromě ženských prsou, která jsou ještě povolena. Jinak je ale snímek vlastně popřením sama sebe a toho, co se snaží říct, a tak jen vyznívá jako velmi lehká erotika s hloupě podaným moralizováním.
Na to, že mám tvorbu Herschella Gordona Lewise rád, tak tohle mě opravdu zklamalo, protože se jedná o snímek bez smyslu. Respektive, on by zde smysl i byl, ale celkové podání je tak hloupé, že se smysl ztrácí. Naturismus je zde prezentován jako něco, čemu autoři neporozuměli, a bez toho, aby tvůrci skutečně pochopili, o co jde, anebo se spíš báli ukázat, jaký smysl tahle filosofie má. V závěru se to pak jen babrá v tom, jak vlastně krásný svět je a jak člověk dojde pochopení.
Hodnocení: 25 %
