Dean. R. Koontz: Přízraky
Phantoms
Vydalo nakladatelství Mustang, 1996
Mladá doktorka Jennifer Paige se vrací domů společně se svou mladší sestrou, kterou si vzala k sobě po matčině smrti. Když však konečně dorazí domů, do horského zimního letoviska jménem Snowfield, kde Jennifer pracuje jako doktorka, najdou ho prázdné. Úplně. Většina lidí prostě zmizela, zčistajasna, po jiných zůstaly jen podivně oteklé nebo znetvořené a rozčtvrcené mrtvoly. I přesto Jennifer i se sestrou přepadají občasné pocity, že zde nejsou samy a něco je sleduje. Nebo poslouchá v telefonu. Jennifer zavolá šerifa z vedlejšího města a při procházení vyhlazeného městečka se snaží přijít všemu na kloub. Teroristé? Psychopatický zabiják? Únik nějaké toxické látky? Virová nákaza? Odhalení pravdy pro ně není nijak příjemné a bezpečné. Stanou totiž tváří v tvář něčemu nepředstavitelnému, obrovskému a obskurnímu. Navíc, zdá se, inteligentnímu.
„Přízraky“ nás okamžitě uvrhnou do hlavního ohniska děje. Jak místně, tak i zápletkou. Společně s Jennifer, její sestrou a později i šerifem a výzkumnou jednotkou, procházíme městečkem a odhalujeme nejen již existující zkázu, ale i neustále hrozící nebezpečí.
Hned od počátku Koontz rozjíždí říznou hororovou atmosféru, v první půlce ještě okořeněnou zmatečnou nejasností toho, co se vlastně vůbec děje, která se krásně z postav přenáší na samotného čtenáře či čtenářku. Právě zde příběh tu a tam lišácky zamrká, že by to všechno mohlo být trochu jinak a mohl by se vydat prakticky jakýmkoliv možným i nemožným směrem. Postavy svírá nebezpečí, obavy a nejistota, jsou postupně eliminovány ne zrovna příjemnými a jasnými způsoby a konfrontovány s rozličnými běsy a děsy. Koontz zde hodně popouští uzdu fantazii a předkládá tu nejlepší tradici osmdesátkového hororu, kde nejasné a neznámé zlo kdesi v pozadí kombinuje s moderními technickými prvky.
Nese to však i svá negativa. V určitých okamžicích se začne zdát, že je ona atmosféra neúměrně natahována a v místech, kde by už čtenář snesl nějaký zvrat či něco nového, příběh ještě pořád přešlapuje v natahované nebo opakované scéně (určité domy a místa hrdinové prochází dvakrát po sobě).
Nejistota, i navzdory vypjatým originálním scénám, však neustále zůstává jak v hrdinech, tak čtenáři, i když se postupně odvíjí pointa. Koontz totiž i na její odhalování nabaluje různá možná vysvětlení a zákoutí toho, co se děje. Nádherně operuje s náboženskou mytologií a dokáže svou zápletku naroubovat na skutečné události i určité směry lidského myšlení.
Povede se mu nakonec do funkčního celku napojit i dvě zpočátku na první pohled naprosto samostatné a od hlavního děje zdánlivě odlišné vedlejší dějové (charakterové) linie, kdy obzvláště jednu z nich využije pro výtečný závěr.
„Přízraky“ si v Koontzově tvorbě udržují ne zrovna obvyklou konzistentní hororovou linii a atmosféru, stávají se tak z žánrového hlediska velmi povedeným kouskem. Patří také mezi bezmála dvacítku Koontzových knih, které se dočkaly (přiznejme, že ne moc povedené a rozhodně znatelně slabší než knižní předloha) filmové adaptace s Benem Affleckem, Rose McGowan, Joannou Going a Linneou Quigley.
