Den Triffidů
The Day of the Triffids
Velká Británie, 1962, 93 minut
Režie: Steve Sekely a Freddie Francis
Scénář: Philip Yordan a Bernard Gordon podle románu Johna Wyndhama
Hrají:
Howard Keel (Bill Masen)
Nicole Maurey (Christine Durrant)
Janette Scott (Karen Goodwin)
Kieron Moore (Tom Goodwin)
Když se vezme britská předloha, ještě neznamená, že film dopadne dobře. V některých případech ano. Důkazem je trilogie „Pán prstenů“, ale jindy hůř. Napadá mě například „Narnie“ a bohužel i nejnovější zpracování „Alenky v říši divů“. Britské filmy většinou vynáším do nebe, jako je tomu v případě filmů Peeping Tom či téměř jakéhokoli kousku studia Hammer. Ale někdy i z Británie přicházejí propadáky. A co se stane, když se spojí skvělá předloha a britský film? No, může to dopadnout špatně, jak dokazuje „Den Triffidů“.
Nejdříve k tomu lepšímu. Film má v sobě potenciál. V některých scénách a záběrech je prostě vidět, že tu snaha byla a že by to i šlo, ale jako celek to prostě nejde. Je to takový mišmaš a guláš, že dost pochybuji o tom, že sám John Wyndham byl s takovouto adaptací spokojený. Film se snaží těžit z toho lepšího, co britský horor nabízí, jako například hitchcockovské filmy, ale takové úrovně není možné dosáhnout jen nesnesitelným ženským křikem. Skvělá je scéna na vlakovém nádraží, v letadle a našlo by se jich ještě více. Mimochodem, Triffidi sami vypadají docela dobře, dost děsivě, ale k čemu to všechno, když zde není pořádná stavba atmosféry?
Příběh „Dne Triffidů“ vypráví o tom, jak lidstvo – nebo alespoň Evropa – oslepne, až na pár vyvolených. Příčinou jsou rozpínavé rostliny, které jsou právě těmi Triffidy. Lidé, kteří ještě vidí, se snaží něco s katastrofou udělat, ale výsledky se nedostavují. A tak je „Den Triffidů“ trochu něco jako poloviční road movie, kdy sledujeme jednu skupinku, která se z Londýna dostává do Paříže, druhá skupinka, vlastně jen dvojice, se pokouší Triffidy zkoumat a zjistit, jestli je možné lidstvo vyléčit.
Kromě toho, že snímek selhává po stránce budování atmosféry, selhává i na dalších frontách. Zaprvé se tváří jako evropský film a hraje si na něco víc, ale ve skutečnosti není ničím jiným než americkým hororem 50. let, takovým tím klasickým béčkovým filmem, který šel většinou jako dvojprogram v kině. Herci hrají skutečně příšerně, jsou strojení a jejich dialogy jsou místy neskutečně hloupé, respektive jako hloupé vyznívají. Další problém je s tím, že film vypadá neskutečně levně, hlavně je zde příliš interiérů. A pokud je zde nějaký exteriér, dost často se jedná o studiový nebo je to model, případně jen plátno za hrdiny.
„Den Triffidů“ opravdu nenadchne. Tohle rozhodně není film, který by se měl zapsat do dějin, a my můžeme jen dál čekat, jestli někdo natočí skutečně povedenou adaptaci skvělého románu. Ale některé romány možná mají zůstat na papíře, kde fungují lépe než na plátně. Nebo na obrazovce. „Den Triffidů“ úplně neodradí, něco se vás dotkne v tom dobrém slova smyslu, ale nějaké velké orgie se nekonají. Film neobstál před zubem času, a to už několik let po svém natočení.
Hodnocení: 40%
