Diablo II
Vytvořilo Blizzard North, 2000
„Diablo“ Byla neskutečná hra. V současné době je patrné, že už se nejedná o hru tak rozsáhlou, ale přesto dokázala zabavit na několik hodin. V některých případech na několik pořádně děsivých hodin i s nočními můrami. Když přišlo pokračování, nemohl jsem se dočkat, protože to bude něco podobného, co jsem dostal s prvním dílem. Bylo to hodně jiné. „Diablo II“ se rozrostlo v něco neskutečně epického.
Na „Diablu“ jsem miloval právě jeho uzavřenost. Odehrávalo se to na jednom jediném místě, jen v různých podlažích. „Diablo II“ se odehrává na různých lokacích, místech, která se od sebe významně odlišují a jsou mnohem rozsáhlejší než jednotlivá poschodí staré katedrály. Dokonce se i na místo dění prvního dílu, do vesnice Tristram, vracíme a setkáváme se s postavou Decarda Caina. Provázanost s „Diablem“ je zde krásná, příběh se rozrůstá, dovídáme se o celé mytologii mnohem více.
Děj hry je rozdělen na čtyři akty, kdy poslední akt je zhruba poloviční délky než ostatní. První akt se odehrává v prostředí, které by šlo přirovnat k anglickým blatům. Temné křovinaté krajiny, kde na vás čekají první démoni. S dalšími se setkáte v pouštní oblasti ve druhém aktu, nádherném místě, kde budete nenávidět různé opičí druhy. Cesta vás dále zavede do nekonečných bažin, abyste se nakonec mohli ocitnout v samotném Pekle a utkali se s tím nejvyšším ze všech.
„Diablo“ mělo v podstatě dva bossy, které jste museli porazit. Jedním z nich byl Diablo samotný, tím druhým Archbishop Lazarus (arcibiskup Lazarus mi nezní tak dobře). Na konci každého aktu ve hře „Diablo II“ na vás čeká boss, s kterým se musíte poprat, a nikdy to není bitva jednoduchá. Andariel, Duriel, Mephisto a Diablo rozhodně nejsou nepřátelé, s nimiž jsou bitvy jednoduché. Každé zabití vám však většinou přinese předměty a zbraně, které opravdu stojí za to.
Hra vám rozhodně zabere více času, a to hlavně proto, že můžete hrát za celkem pět různých postav a navíc na třech různých úrovních. Jakmile projdete a zvládnete úroveň první, otevře se vám úroveň druhá, náročnější, a po jejím dokončení i úroveň třetí, nejtěžší. Pokračujete se stejnou postavou, stále více se zdokonalujete. Jednotlivé postavy, z kterých si můžete vybrat, jsou amazonka, nekromancer, barbar, čarodějka a paladin. Já osobně mám rád rytíře, takže vždy hraji za někoho, jako je paladin, ale každá postava má svá specifika, každá má dovednosti, které jiná nemá. I v tomhle směru je „Diablo II“ mnohem propracovanější hrou než „Diablo“. Postavy se mohou naučit nové dovednosti, vy si sami vybíráte ty, které bude umět a které budete používat.
Jestliže se náhodou stalo, že jste se k „Diablu“ ještě nedostali, myslím, že „Diablo II“ je skvělou možností, jak to napravit. S hrou strávíte poměrně hodně hodin a dokáže vás zabavit. Samozřejmě, jsou tu frajeři, kteří ji dohrají po několika hodinách, ale je to škoda. Tenhle svět není o rychlosti, ale o tom, jak dlouho si dokážete hru užívat, jestli budete vše procházet a necháte se okouzlit světem, který byl navržen vyloženě pro fanoušky, anebo budete chtít být jen ti, kteří hru dohrají a mají hotovo. Já jsem se rád nechal okouzlit a hra mě ovlivnila stejně jako první díl.
Minimální hardwarové nároky:
Procesor: Minimálně procesor 233 MHz
Operační paměť: Windows 95, 64 MB RAM
Grafická karta: Zásadní požadavky nejsou
Hodnocení: 90%
