Režisér D. J. Caruso, který je spíše známý jako režisér seriálový, se na diváky vytasil s filmem, který je těžko nazývat hororem. Film Disturbia je totiž směsicí různých žánrů a i přesto, že to dlouho vypadá, že jde možná jen o komedii, nakonec se ukáže, že to zas taková sranda není.
>
Disturbia, USA, 2007
Režie: D. J. Caruso
Scénář: Christopher B. Landon a Carl Ellsworth
Hrají: Shia LaBeouf (Kale Brecht)
Sarah Roemer (Ashley Carlson)
David Morse (Robert Turner)
Aaron Yoo (Ronnie)
Carrie-Anne Moss (Julie Brecht)
Shia LaBeouf. Tohle je jméno budoucnosti, ale vlastně současnosti. Alespoň tedy mezi herci. Z nenápadného kluka, který přicmrndával v Charlieho andílcích, Constantinovi či Já, Robot, se pomalu stává hvězda, která sama dokáže utáhnout celý film. A on to skutečně dokáže. Nejen v letním trháku Transformers, ale také v Disturbia předvádí, že je hercem, který má na to bavit a hlavně zaujmout. A vlastně ani nenudí.
Ani zbytek hereckého osazenstva není úplně špatný, i když teenageři jsou prostě pořád jen teenageři i přesto, že sem tam mohou být zábavní. Carrie-Anne Moss bohužel nedostala žádný prostor a přišla mi tam tak nějak navíc, což se mi na takovou herečku úplně nehodí, ale jak se říká, není malých rolí, pouze malých herců. Za to David Morse opět předvádí, že umí zahrát kohokoli a že na záporáky má prostě ksicht. I když se musím přiznat, že mi tu nepřišel jako frajer, který by balil ženy pouhým pohledem, i když ženy na něj očividně letěly. Charisma z něj ovšem čiší na všechny strany.
Takže herecký ansámbl poměrně na úrovni a jejich výkony docela dobré. Shia LaBeouf je středobodem filmu, takže je veškerá pozornost soustředěna hlavně na něj, ale myslím, že vážně naprosto oprávněně, protože on může táhnout. A baví. Jsou zde scény, u kterých se člověk skutečně může zasmát, což je myslím poměrně dobré, pokud se to správně s hororem zkombinuje. V tomhle ohledu už snímek trochu vázne.
Snaha, aby byl film zajímavý hlavně pro teenagery, trochu zabila potenciál, který se v námětu skrýval. Nápad poměrně slibný, který už dokázal zužitkovat sám mistr hororu Alfred Hitchcock ve filmu Okno do dvora, s nímž bylo Disturbia srovnáváno. Námětově určitě, proč ne, ale kvalitou, to úplně dobře nejde. Tenhle film nemá určitě tak dobrou atmosféru, ale přesto je zajímavý.
Už sám úvod je poměrně slibný. Nejprve krátké uvedení do děje pohodovým rybolovem, který je následován tragickou smrtí otce hlavního hrdiny, kde jsem, přiznám se, velice ocenil skutečnost, že kamera zabírala LaBeoufův zhrozený obličej a ne rozsekanou mrtvolu. Myslím, že Caruso docela dobře pochopil, že není nejdůležitější šokovat potoky krve a poházenými vnitřnostmi. A pokud ne Caruso, tak jeho kameraman určitě.
Pak přichází na řadu nedopatření ve škole a domácí vězení pro Kalea, kterého Shia hraje. A při tomhle domácím vězení se začíná nudit. A tak pozoruje lidi kolem sebe. A nejen svou krásnou právě nastěhovanou sousedku, ale také souseda, který se zdá být trochu jiný. A Kale spolu se svým kamarádem Ronniem začíná mít pocit, že ten soused má možná trochu podivné praktiky, a začnou ho podezírat z toho, že vraždí ženy. Samozřejmě nikdo jim nevěří, a tak Kale ze svého stanoviště, z něhož se nesmí hnout, pozoruje podivné události, které se v sousedství dějí dál.
Film si mohl trochu víc pohrát s atmosférou, kdyby se možná tolik nesnažil upřednostňovat vývoj vztahu mezi Kalem a jeho sousedkou. Trocha romantiky neuškodí, ale polovina filmu vlastně není o tom, o čem by měla být, tedy o hledání a sledování vraha. A je to škoda. Trochu víc se soustředit na podstatu, kterou by mělo být pozorování a odhalování, by filmu ani trochu neuškodilo.
Já osobně tedy tvrdím, že jako film je Disturbia zajímavý a zábavný a koukal jsem se na něj poměrně rád a bavilo mě to. Ale jako horor film příliš nefunguje a závěr, kdy se to snaží tvůrci trochu zvrátit ve prospěch žánru, už atmosféru úplně zachránit nemohl.