Stephen King (Richard Bachman) - The Long Walk
Originální vydání: 1979
První české vydání: 2005, Beta-Dobrovský, Praha
Druhé české vydání: 2012, Beta-Dobrovský, Praha
Překlad obou vydání: David Petrů
V roce 1985 vyšla sbírka The Bachman Books, ve které se objevily čtyři knihy napsané pod pseudonymem Stephena Kinga Richard Bachman, jež vydal mezi lety 1977 a 1982. Jednou z nich byl právě "Dlouhý pochod". Rozdíl mezi příběhy psanými pod vlastním jménem a pod pseudonymem je takový, že bachmanovky jsou kratší a většinou mají jednu přímočarou linii příběhu. Další zajímavostí je fakt, že tyto čtyři knihy napsal King ještě dříve, než úspěšně debutoval s románem "Carrie" v roce 1974.
Stephen King psal "Dlouhý pochod" v letech 1966-1967, zatímco chodil do prváku na vysoké škole. Když jej chtěl vydat, nakladatelství ho odmítlo, a tak nechal knihu v šuplíku. (V roce 2000 byl "Dlouhý pochod" zařazen mezi sto nejlepších knih určených pro teenagery napsaných v letech 1966 - 2000. Jaká to ironie, že?) O pět let později, kdy vydal "Carrie", se rozhodl znovu vydat "Dlouhý pochod" a samozřejmě ho již nikdo neodmítl. Jelikož, jak jsem zmínil výše, se jednalo o rozdílnou tvorbu, nechal knihu vydat pod pseudonymem, aby čtenářům dal najevo, že tato kniha se poněkud liší od jeho tvorby psané pod vlastním jménem.
Na začátku knihy nás vítá esejí „Jak je důležité míti Bachmana“, kde se dovídáme více o vzniku jeho pseudonymu a dalších zajímavostí. Také zdůrazňuje, že bachmanovky vydal proto, že měl pocit, že by se čtenářům mohly líbit. Díky bohu! Na další stránce opět nechybí věnování a taktéž citáty, a to hned tři. Od Thomase Carlyleho, J. F. Kennedyho a Boba Dylana. Kniha je rozdělena na tři pojmenované části ("Na startu", "Po cestě", "Králík"), kde druhá část je nejobsáhlejší. Kapitoly jdou za sebou, aniž by se na začátku části vynulovaly.
Hlavní postavou příběhu je šestnáctiletý Raymond Davis Garraty, jenž se rozhodne přihlásit do té nejkrutější reality-show, jakou si jen člověk dokáže představit, nazvané "Dlouhý pochod". Sto mladých lidí je vybráno do brutálního závodu. Může být jenom jeden vítěz. Cenou je vše, co si do konce života bude přát.
Soutěžící neboli chodci mají za úkol jít stále kupředu a nesmí sejít z cesty a zpomalit se pod rychlost čtyř mil za hodinu. Jakmile zpomalí, jsou varováni a mají třicet vteřin na to, aby se vrátili k požadované, minimální rychlosti. Tři varování znamenají zastřelení. Každou hodinu se však jedno varování smaže. Soutěžit můžou pouze chlapci a každý na začátku dostává své číslo od 1 do 100. Garraty dostává číslo 47.
Příběh se původně odehrává v blízké budoucnosti, v Americkém policejním statě, kde je naprosto normální sledovat popravy v přímých přenosech za účelem soutěže. Taky vidíte podobnost s "Hunger Games"? Akorát ve "Dlouhém pochodu" sledujeme pouze osudy chodců v soutěži a co se děje mimo ní není čtenářům řečeno. Někoho by možná zajímalo, jak to funguje v takovém státě, ale o tohle Kingovi nešlo, šlo mu o zachycení bolesti a psychiky chodců.
Závod kontroluje a řídí Major, kterého chodci ze začátku respektují, ale později se ho snaží zesměšnit.
Dlouhý pochod začíná 1. května na hranicích Maine/Kanada a pokračuje dolů po východním pobřeží Spojených států amerických.
Každé další ráno v 9:00 vojáci, kteří kontrolují (střílejí) chodce, dodají soutěžícím potraviny, ale stále platí pravidlo: bez zastavení. Od fanoušků, kteří sedí v hledišti nebo stojí u cesty, nemohou chodci dostat nic k jídlu a pití, ale k fyzickému kontaktu dojít může, ale stále platí pravidlo: bez zastavení. Jít na malou či velkou? Můžete, ale nejlépe bez zastavení, jinak po devadesáti vteřinách je váš mozek roztříštěn po silnici. Jedinou příjemnou věcí je, že si soutěžící mohou pomáhat za předpokladu, že se nezpomalí. Ale každému je jasné, že stejně přežije jenom jeden z nich.
Vítězové z minulých let si však život vůbec neužívají, neboť "Dlouhý pochod" je nejen soutěž fyzicky náročná, ale především psychicky. Spousta vítězů si vzalo život nebo žijí v silných depresích. Představa, že jako šestnáctiletý chodím na konci fyzických sil kolem rozstřílených chlapců, je šílená.
Raymond Davis Garraty se během chůze sbližuje s několika soutěžícími, kteří se společně motivují a pomáhají si - Peter McVries, Arthur Baker, Hank Olson, Collie Parker, Pearson, Harkness a Abraham.
Zápornou postavou je chodec jménem Gary Barkovitch, jenž každého provokuje a uráží. Chce, aby po něm někdo zaútočil, což by znamenalo vyloučení (vystřelení) ze hry. Samotný Garraty několikrát vyvázl o fous zastřelení, když například jednou chytnul záchvat smíchu nad absurditou celé situace. Smál se tak moc, že musel zastavit. Na pomoc mu přišel McVries, kterého Garraty zachránil dříve.
Závod končí 5. května, což je poprvé za posledních 17 let a po krutých čtyřech dnech a 99 vraždách zůstává naživu jeden vyvolený. Favoritem celé soutěže byl sice někdo jiný, ale toho postihl zápal plic. Na konci této drsné, kruté, dojemné knihy vás určitě budou bolet nohy. Stephen King opět dokazuje, že je mistr nejen hororu. Vložil do postav zajímavé charaktery a bez debat prokazuje, že psychologie postav je jeho předností.
Po přečtení další bachmanovky "Běh o život" nelze zpochybňovat podobnost v tématice brutální reality-show. Tak jednoduchý příběh, ale tak mocně napsaný - to jest nezapomenutelný "Dlouhý pochod".
