Dobrou, mámo
Ich seh ich seh
Rakousko, 2014, 99 minut
Režie: Severin Fiala a Veronika Franz
Scénář: Severin Fiala a Veronika Franz
Hrají:
Lukas Schwarz (Lukas)
Elias Schwarz (Elias)
Susanne Wuest (Matka)
Hans Escher (Kněz)
„Dobrou, mámo“ je jeden z těch filmů, na které se nechcete koukat. Ne proto, že by se jednalo o špatné filmy, ale jednoduše proto, že to, co vidíte, je tak nepříjemné, že byste raději zavírali oči. A to je snímek na první pohled poměrně průhledný a vám celkem brzy dojde, co se bude dít. Ale vlastně i tohle je jeho silná zbraň. Když víte, co má přijít, a je to něco hnusného, tak to rozhodně není příjemné a vy se na to netěšíte.
Lukas a Elias jsou dva celkem malí chlapci, kterým je deset let. Jejich matka se po nějaké době vrací do jejich odlehlého moderního domu v kukuřičných polích. Kde byla? Podle všeho podstupovala plastickou operaci a její obličej je v současné době skryt pod obvazy a maskou. Tohle samo o osobě je zvláštní, ale nic divného, protože plastiky jsou celkem moderní. Jenže Elias a Lukas začnou mít podezření. Co když to není jejich matka?
Většina dětí by se bála, nepřešla by k nějaké akci, ale Lukas a Elias jsou trochu jiní. Lukas a Elias totiž chtějí znát pravdu a udělají pro to skutečně všechno. Třeba to, že matku – nebo „matku“? – přivážou k posteli, kde ji vyslýchají. Chtějí vědět, kdo je, ale ona jim tvrdí pořád jedno – je to jejich matka a nikdo jiný. Jenže oni o tom přesvědčeni nejsou, hlavně když se jim stále pokouší utéct.
Snímek „Dobrou, mámo“ je na první pohled poměrně jasný. Prostě dva kluci, kteří to nemají v hlavě úplně v pořádku a nebojí se mámě zalepit pusu páskou. Nemluvě o tom, že se na ni nebojí použít ani superlepidlo, když je až moc provokuje, což jen vede k tomu, že ji musí pusu zase rozříznout. Ale pokud byste si mysleli, že snímek je vlastně jenom tohle torture porn, tak budete myslím celkem mile překvapeni, že funguje i po dějové stránce a dokáže vás na konci ještě více zamrazit.
„Dobrou, mámo“ je krásnou ukázkou toho, že hororové filmy pořád dovedou překvapovat, že je zde prostor pro to, aby byly hnusné, ale také prostor pro to, aby svoje diváky ohromovaly. Pointa v konečném důsledku není nutně originální, ale v danou chvíli dovede zasáhnout, navíc je úplné finále možné chápat ještě dalším způsobem. „Dobrou, mámo“ je film, který rozhodně stojí za pozornost, a to nejen hororovým fanouškům.
Hodnocení: 80 %
