Doupě bílého červa
The Lair of the White Worm
Velká Británie, 1988, 93 minut
Režie: Ken Russell
Scénář: Ken Russell podle románu Brama Stokera
Hrají:
Amanda Donohoe (Lady Sylvia Marsh)
Hugh Grant (Lord James D'Ampton)
Catherine Oxenberg (Eve Trent)
Peter Capaldi (Angus Flint)
Velmi, velmi průhledná metafora pro sexuální orgie a jejich dopad na lidský život. Zvrácenost chtíče, to je něco, čemu se „Doupě bílého červa“ věnuje naplno. Ken Russell (Mutace) si vybral pro svůj film u nás méně známé dílo Brama Stokera, a rozhodl se jej adaptovat v duchu sexuality, což se nijak nesnažil skrývat. Některé metafory jsou příliš jasné, skoro se chce říct, že až dětinské. Nahota je využívána přesně tak, jak by v podobném filmu měla být – vulgárně a svádivě, kdy není odhalováno vše, není to porno, ale ukazuje dost na to, aby si film užili i trochu perverznější lidé.
Ken Russell má ale jednu devizu, pro kterou nejsou jeho filmy pouze bohapustou slátaninou, i když tak mohou na první pohled vypadat. Má umělecké cítění, které dokáže do filmů nějakým způsobem promítnout. Využívá vize, které jsou snové a šílené. Byly jsme toho svědky u Mutace a nejinak je tomu i v případě „Doupěte bílého červa“.
Vize jsou prezentovány jako šílené noční můry s rychlým střihem obrazů. Navíc Russell má docela propracovanou hudební stránku, takže ani ta nezklame, naopak přispívá k vyznění snímku. Russell se překvapivě rád dostává do kontaktu s látkou, která obsahuje poměrně náročné trikové scény. Obstojně se s nimi vypořádal v „Mutaci“ a činí tak i v „Doupěti bílého červa“, kdy využívá zárodků digitálních technologií. Jsou nedokonalé, ale zase se krásně hodí do vizuální stránky 80. let.
Film nám představuje zapadlý britský (konkrétně skotský) venkov, kde mají ženy tak příšerný přízvuk, až to tahá za uši. Skupinka mladých lidí tu provádí archeologický výzkum a narazila na podivnou lebku. Zároveň se dovídáme o legendě bílého červa, který měl sužovat místní kraj. Na první pohled je jasné, že se nebude jednat o pouhou legendu, ale že na mýtu bude dost zrnek pravdy. Bílý červ je stále s námi a Hugh Grant a další již méně známí herci se musejí vyrovnat s hrozbou, která se postupně šíří příběhem s tím, jak se had zakusuje do různých částí lidských těl. Propojení nákazy se sexuálním podtextem může být dost naznačující, otázkou je, jestli je třeba hledat ve filmu nějaký hlubší podtext anebo jej přijmout prostě tak, jak je.
„Doupě bílého červa“ není filmem dokonalým, to rozhodně ne. Příběh je docela jednoduchý a jediné, co jej činí speciálním, je Russellova režie. Russell je starý televizní mazák a tak dokáže film natočit dobře. Natočí skoro všechno, a i když se mu daří vytvářet poměrně silné obrazy, zůstává u toho, že nepřekračuje výrazně průměr. Něco si z jeho filmů odnesete, možná se nad nimi i zamyslíte a budou se vám vracet některé lepší scény, ale tohle je film, který si zařadíte do své videotéky, ale vytáhnete jej jen ve chvíli, kdy už jste zapomněli, že jste ho viděli. Pro fanoušky však rozhodně dílko, které zaujme. Navíc místní zvyklosti, hudba i přízvuk film výrazně oživují.
Hodnocení: 55%
