Stephen King je hororový mistr, ale v jeho tvorbě se dají najít i knihy, které úplně hororové nejsou, jako například již recenzované O psaní, které má biografický charakter, ale také kniha, o které chci psát dnes. Kniha Dračí oči totiž nejsou hororovým příběhem, i když mají spojitost s jinými hororovými knihami. Knihu recenzuji proto, že se u nás dočkala již svého druhého vydání.
>
Stephen King - The Eyes of the Dragon
Originální vydání: 1987
První české vydání: 1996, Laser, Plzeň
Překlad: Linda Bartošková
Druhé české vydání: 2007, Beta-Dobrovský, Praha
Překlad: Linda Bartošková
Dračí oči jsou pohádka. Tohle je základní předpoklad, s kterým musíte do téhle knihy jít. Je to sice kingovský styl, ale přesto je poznat, že je to pohádka. Lze to vidět už i na počtu stránek, protože v nejnovějším českém vydání mají Dračí oči 246 stran, což na Kinga skutečně není moc. Další zajímavostí je, že příběh je členěn pouze do kapitol, žádné rozdělení do části, žádné velké přeskoky v čase, dá se říci, že je příběh vyprávěn chronologicky tak, aby ho rodiče mohli číst svým dítkům před spaním. A jelikož se jedná o pohádku, jsou i postavy koncipovány spíše pro mladšího čtenáře.
Roland, Petr, Tomáš a Flagg. Ano, některá jména jsou dokonce i přeložena do češtiny, aby s nimi ani děti neměly moc problémů. A neříká vám něco poslední jméno? Určitě ano, pokud Kinga trochu čtete, ale k Flaggovi se ve svém článku ještě vrátím. Když se podíváme na postavu Rolanda, krále, jedná se o postavu, která není ani dobrá, ani zlá. Čtenářovi se jednou tahle postava bude líbit, jednou ne, ale hned každý pozná, že tohle není hlavní hrdina, ale spíše postava, která má něco spustit. A je to pravda.
Potom Petr a Tomáš, Rolandovi synové, jsou rozdílní, jak jen mohou být. Petr je tou postavou, kterou si čtenář zamiluje, ten dobrý, ten úžasný, ten spravedlivý, nebojácný. Prostě hrdina. Tomáš je podobný spíše otci, dokonce začne i v mladém věku pít jako on, a hlavně to je zbabělec a za jeho zbabělost ho budete nesnášet. Ale ne, Tomáš rozhodně není tím špatným, tou skutečně zápornou postavou. Tou je již zmiňovaný Flagg.
S Flaggem už se známe, ať už ze Svědectví nebo z fantasy eposu Temná věž. Flagg je u Kinga tím zlem, prvotním a nejčistším. Je to zlo, které chce ničit a které má jen málo slabin, ale má je. V Dračích očích je tou slabinou sebejistota a podcenění druhých, v tomto případě Petra a jeho přátel.
Takže máme jasně danou černou a bílou. Flagg je černý a je špatný do morku kostí. Není na něm nic dobrého. A proti němu stojí Petr, který je esencí dobra. A připomínám je to pohádka. Takže jak asi dopadne střed dobra se zlem? No na to už si odpovězte sami.
Ale teď k samotnému příběhu. Ne, nečekejte nic nového, objevného. Je to o tom, že na začátkům máme něco špatného, pak se přihodí ještě něco zlého, až se nakonec přihodí to úplně nejhorší a my už máme pocit, že to nejde zachránit, ale pak se najde cesta, která možná povede ke zdárnému konci. A jestli má přijít happy end, tak v tom samozřejmě musí figurovat přátelství, které nic nezlomí, trocha té lásky, ať už otcovské, bratrské nebo jakékoli jiné a samozřejmě napravení hříšníka.
A to je všechno, říkáte si? Že vám to přijde málo od mistra hororu? Ale co čekáte? Vždyť jsem vám říkal, že to je pohádka. A ona to prostě pohádka je. Smiřte se s tím a čtěte ji jen proto, že máte chuť na pohádku. Není nová, její hlavní zápletka je stará jako pohádky samy, ale v pohádkách jde přece o vyprávění. A to vyprávění je pěkné. Jsou zde zábavné momenty, jsou zde smutné momenty a jsou zde i momenty beznaděje. Ta pohádka možná není úžasně novátorská, ale je to příběh, který je napsán se stylem, příběh, který je vypilovaný a téměř bez chybičky. I když přiznám se, mám pocit, že King tohle napsal z čistého rozmaru. Jednou tak seděl, možná vyprávěl něco dětem, třeba své dceři Naomi, a uvědomil si: „Páni, proč to nesepsat!“ A tak si tedy sedl a příběh napsal. Příběh, který má v sobě určitou paralelu s další jeho tvorbou, který jako by částečně vycházel z jeho světa Temné věže.
Hezké na Dračích očích je, že ač se jedná o příběh, který byl původně vyprávěn dítěti, mohou ho číst i dospělí lidé. Třeba si zase jednou připomenout, jaké to je vrátit se do dětských let, do doby, kdy je pouze dobré a zlé a nic složitějšího neexistuje, kdy vyhrávají hrdinové a lotrové skončí trestem. Podívejte se dračíma očima do pokoje a řekněte sami, co uvidíte? Jestli máte rádi pohádky, trochu fantasy, Dračí oči se vám budou zamlouvat. Pokud máte rádi Kinga, tak tuhle jeho uzounkou knížečku také skousnete.