Draculův švagr aneb Kdopak by se hrůzy bál: Břitva
Česká republika, 1996, 20 minut
Režie: Karel Smyczek
Scénář: Martin Bezouška, Dušan Kukal
Hrají:
Jana Preissová (Marie)
Viktor Preiss (Petr)
Jiří Menzel (neznámý muž)
V okolí Mariina bydliště řádí sériový vrah vraždící bezbranné ženy ostrou břitvou. Marie je doma sama, když u jejích dveří zazvoní neznámý muž a ptá se na manžela. Po její odpovědi, že byl odvolán k pacientovi, sklesle odejde. Vyděšená Marie sleduje zprávy o posledním mordu neznámého vraha a její vzrůstající strach jen podpoří telefonát známé se žhavými novinkami. Po návratu její manžel Petr přihodí ještě další novinky z nemocnice. Pak Marie v manželově kabátě objeví zakrvavenou břitvu a děs, který se jí zmocní, jí dovede k zoufalému činu. Vzápětí na dveře opět klepe neznámý muž…
„Břitva“ je takřka klasický příběh o tom, jak nás na první pohled zjevné okolnosti dokáží vyburcovat k čirému zoufalství a neuvěřitelné schopnosti lidského uvažování vyděsit sebe samotné natolik, že přestáváme být pány situace. Aneb jen pouhá náhoda nás dokáže přivést k neskutečnému činu.
Podobný příběh, jež byl vykládán již mnohokrát, stojí spíše hlavně na formě, než na obsahu. Obsah je jasný a ve své podstatě jen načrtne záchytné body. Vše ostatní musí oddřít forma, ta je v podobném příběhu alfou a omegou. A platí stejně pro filmové, jakož i pro literární zpracování. Věřím, že v té literární to bylo ještě povedenější, ale i tato televizní podoba se docela povedla. Zásluhu na tom má hlavně velice dobrá kamera a střih, obzvláště v první půlce příběhu, kde skvěle navozuje stísněný pocit samotného člověka v prázdném bytě, a to i jeho vlastním bytě, tedy v prostoru, který je vnímám jako to nejbezpečnější místo, poslední útočiště, v němž člověku nic nehrozí. Což v tomto případě neplatí a pocit nejistoty a nebezpečí přijde z opravdu nečekané strany.
Komentovat herecké výkony manželů Preissových je zcela zbytečné. Oba patří, každý svým způsobem a stylem, k české herecké špičce a svými schopnostmi dokáží obohatit i průměrně napsaný scénář jednoduché povídky s ještě jednodušší zápletkou. Jiří Menzel pak ve svém krátkém výstupu nemá takřka co pokazit a ani se o to nijak nesnaží.
Závěrečná pointa je sice možná trochu předvídatelná, ale nějak závažně to nevadí, je předložena přijatelným a odlehčeně komickým způsobem. Což se u podobných strašidelných příběhů stavějících na vzrůstajícím napětí a narůstající nervozitě občas stává a je to její nedílnou součástí. Zcela překvapivě se tento díl přiklonil k jisté hororové tradici. Nikdy bych nečekal, že se v českém televizním hororovém seriálu objeví nahá prsa. Tady na vás vyjuknou hned v prvních vteřinách. Inu, devadesátky ještě měly něco do sebe.
