Droga w świetle księżyca
Polsko, 1972, 61 minut
Režie: Witold Orzechowski
Scénář: Witold Orzechowski
Hrají:
Jerzy Zelnik (Julian Starzeński)
Juliette Mayniel (Katarzyna Starzeńska)
Mieczysław Voit (Henryk Starzeński)
Hanna Stankówna (duch Julianovy matky)
Student Julian se po letech vrací do rodného domu. Cestou jeho vozka spatří na obloze neblahé znamení, které podle něj věští neštěstí a odmítne jet dále. Julian zasedne na jeho místo a do domu dojedou. Zde Juliana čekají nemalé změny. Jeho otec Henryk se podruhé oženil. Za ženu si vzal nádhernou Katarzynu, která Julianovi okamžitě padne do oka. Později zjistí, že ani on jí není lhostejný, a propukne mezi nimi románek. Juliana i Katarzynu začnou sužovat divné představy a sny. Julianovi se začne zjevovat duch jeho mrtvé matky a na hřbitově narazí na muže, o němž mu jeho otec řekne, že je to jeho děda, který zemřel, když byl Julian ještě malý. Katarzynu v noci probudí sen, v němž se v nedalekých ruinách zámku ji a Juliana pokusí zabít dav lidí. Když Julianův otec odjede na noc, oba se konečně sblíží, jenže Henryk se nečekaně vrátí, vyplaší zloděje a v záchvatu žárlivosti Katarzynu uškrtí…
„Droga w świetle księżyca“ je televizní adaptací dvou povídek spisovatele Ambrose Bierce. Jednou z nich je povídka „Smrt Halpina Fraysera“ („The Death of Halpin Frayser“), druhá se jmenuje stejně jako film „Cesta zalitá měsícem“ („The Moonlit Road“).
Samotný příběh, ač je v podstatě jednoduchý – syn se zamiluje do své macechy a trápí ho představy mrtvé matky, jejíž duch otcovo nové manželství nesnáší zrovna chápavě – je vyprávěn poměrně komplikovaně a ne moc přímočarým stylem. Mnohé flashbacky, představy, vidiny a sny sice do děje vnáší hororovou atmosféru a fantastické prvky, na druhou stranu děj a jeho linii snad až moc komplikují a roztrhávají v nesoudržný shluk výjevů, které dohromady zapadají jen silou vůle a díky divákově trpělivosti.
Příběh tak postupně najednou přebíhá od historického rodinného dramatu, přes thriller k psychologickému hororu a duchařině (duchové opravdu fungují, hlavně Julianova matka je po všech stránkách povedenou postavou).
Co však film ztrácí na samotném ději, to dohání na výpravě. Té není co vytknout, kostýmy, kulisy, interiéry i exteriéry vytváří nádherné obrazy a atmosféru, která je díky dobrému střihu a nepříjemné hororové hudbě budována velmi pozvolna, ale účinně. Místy na mě z filmu dýchala atmosféra starých italských gotických hororů. V tomhle směru je snímek velice působivý. K pozitivům se řadí i co se týče charakterů dobře napsaný scénář a výborné herecké výkony hlavních představitelů. Obzvláště Mieczysław Voit svým výkonem jen potvrdil svou skvělou hereckou pozici a schopnost vtisknout svým rolím cosi z jejich vnitřního bolu a trápení, kterou projevil např. již v „Matce Johaně od Andělů“. Za zmínku určitě stojí i francouzská herečka Juliette Mayniel v roli Katarzyny (ve filmu ji dabuje Aleksandra Karzyńska), coby Julianova femme fatale s neuvěřitelně nádherně řezanými rysy ve tváři. Vidět jste ji mohli např. v krimi komedii „Policajt drábem“ („Piedone lo Sbirro“, 1973) s Budem Spencerem.
Výprava, herecké výkony a hororově příjemná atmosféra prostě napravují to, co trochu kazí nejednoznačný a místy kostrbatý děj a vytváří z filmu na televizní produkci velice ucházející dílko s, na polskou socialistickou hororovou produkci, obrovským potenciálem.
