Duch ohně
Long Time Dead
Velká Británie, Francie, 2002, 94 minut
Režie: Marcus Adams
Scénář: Marcus Adams, Eitan Arrusi, Chris Baker, Daniel Bronzite, Andy Day a James Gay-Rees
Hrají:
Joe Absolom (Rob)
Lara Belmont (Stella)
Melanie Gutteridge (Annie)
Lukas Haas (Webster)
Člověk by si myslel, že třeba bude nějaký film, kde bude ouija deska použita nějakým zajímavým způsobem. Dokonce jsem si myslel, že by to mohl být nějaký starší kousek, a tak jsem do filmu „Duch ohně“ vkládal nějakou tu malou naději, že by to zde fungovat mohlo. Tvůrci mě ale rychle zchladili a ukázali, že ouija je prstě proprieta, která už měla odzvoněno asi hodně dávno.
Už jen začátek snímku „Duch ohně“ je takový hodně tuctový. Skupina mladých lidí, většinou mužů, jde na party, chtějí se bavit. A tak se asi dvacet minut baví, aby pak někoho napadlo, že by bylo děsně cool zkusit ouija tabulku. Jasně, vždyť je to přece sranda. Co na tom, že někdo tím jezdcem po desce šoupe. Duchové přece stejně neexistují, ale je to napínavé. I když... Ono vlastně není.
Jasně že duchové podle všeho existují, alespoň ve filmu „Duch ohně“, a tak nás tu čeká nějaká entita, která začne lidem, co si hráli s ouija tabulkou, ztrpčovat život. A následuje hodina něčeho, kde postavy umírají, skrývají se ve tmě, kamera se snaží o skoro noirové záběry, ale nic z toho nefunguje a chvílemi jsem se přistihl při tom, že jsem ze sledování unavený a šel bych spát.
Problém s ouija tabulkou je v tom, že s ní nejde vymyslet nic nového. Respektive tvůrci ani moc nechtějí. Prostě je na druhé straně nějaká entita, která se snaží cosi sdělit, tedy ze začátku, následně už je jej aktivita ale trochu drsnější a chce zabíjet. Jako kdyby samotná komunikace přes t desku mohla vést k tomu, že se něco probudí. Proč by ouija nemohla být jen začátkem, kde duch skutečně pouze komunikuje a donutí postavy udělat něco, co by ho skutečně přivedlo mezi živé?
Myslím, že by se na téma ouija desky dalo natočit i něco relativně originálního, alespoň trochu, chtělo by to jen dobrý nápad, ale snímek „Duch ohně“ se o tohle rozhodně nesnažil. A ten feeling počátku milénia tu nefunguje, je ohraný a tak nějaký nudný. Jako kdyby byl film bez barev, což v tomhle případě nepřináší nic kromě unylosti a nudy, jež se snadno přenáší i na diváka.
Hodnocení: 20 %