Dvě ďábelské oči
Due occhi diabolici
Itálie, USA, 1990, 120 minut
Režie: George A. Romero a Dario Argento
Scénář: Dario Argento, Franco Ferrini, Peter Koper a George A. Romero podle povídek Edgara Allana Poa
Hrají:
Adrienne Barbeau (Jessica Valdemar)
Ramy Zada (Dr. Robert Hoffman)
Harvey Keitel (Roderick Usher)
Sally Kirkland (Eleonora)
Když vidíte u filmu spojení takových dvou jmen, jako jsou George A. Romero a Dario Argento, tak hned začínáte mít pocit, že půjde o něco hodně zajímavého. Když si pak uvědomíte, že tihle dva pánové se režisérsky podělili o polovinu filmu, který se zaměřuje na zpracování dvou povídek Edgara Allana Poa, dostáváte něco, co by mohlo být skutečně trhákem. Musím uznat, že špatné tohle spojení rozhodně není.
Oba tvůrci se téměř rovným dílem podělili o dvou hodinovou stopáž snímku „Dvě ďábelské oči“, přičemž George A. Romero si vzal na starost zpracování povídky „Fakta případu monsieura Valdemara“ a Dario Argento se pustil do „Černého kocoura“. I když je film natočený v italsko-americké koprodukci, mluví se zde anglicky, což je dáno i herci, kdy v hlavní roli „Černého kocoura“ se objeví Harvey Keitel. Ale jsou zde i další, dnes známější jména – například Julia Benz v malé roli, nebo Tom Atkins.
První části dvouhodinového snímku se ujal otec zombie žánru George A. Romero a vzal si na paškál příběh o hypnóze, jednom umírajícím muži a velkých penězích, které chce jeho manželka a její milenec. Výborně vygradovaný film, který je vlastně o tom, že některých lidé je skutečně těžké se zbavit. Monsieur Valdemar je toho krásným důkazem. Po stránce masek výborný film, a přitom jich nebylo ani tolik potřeba. Valdemar jako zmrzlá mrtvola ale vypadá skvěle.
Dario Argento se pustil do kruté hry s černou kočkou po svém a začíná scénou, která odkazuje na další Poovo dílo – „Jámu a kyvadlo“. Hlavní postavou je fotograf, který se bez problémů dostane na místo činu a fotí i to opravdu odporné. Doma žije s partnerkou, která si pořídí kočku, jež se stane katalyzátorem tragických událostí, které jednoduše nemohou mít hezké východisko. Příběh není nijak novátorský, ale psychologicky není špatně podaný. Argento vás zdárně dovede až do fatálního finále.
Film není úplně doladěný a je na něm vidět, že se jedná spíše o televizní dílko, ale oba věhlasní tvůrci se pokusili o to, aby do hodiny vměstnali něco, co bude koukatelné a co s sebou přinese dostatečně hororový obsah. A tohle se podařilo oběma, přičemž využili Poovu temnou poetiku, která přesahuje do nadpřirozena. Stejně máte pocit, že je to celé celkem realistické. O to více to pak děsí.
Hodnocení: 70 %
