Edward Lee: Creekers
Replika, 2012, 400 stran
Agent protidrogové jednotky Phil Starker je obviněn ze zastřelení dítěte a zproštěn služby. Starker je sice přesvědčen, že to na něj bylo narafičeno, ale stáhne krovky a nechá se zaměstnat jako hlídač v textilní továrně. Zde jej navštíví šerif Mullins z jeho rodného horského městečka a nabídne mu práci ve svém úřadě. Má totiž problémy s dealery drog a lidí málo. Starker se tak po deseti letech vrací do Crick City, z nějž odcházel s ne zrovna oslavnými fanfárami. Nechal zde totiž svou snoubenku, která s ním odmítla odejít. Kolem Crick City jsou nacházeni mrtví dealeři drog, staženi z kůže. Všechny stopy vedou do strip baru u cesty, který vede jeden z horských lidí, takzvaných Lidí z bažin, jichž se místní štítí. Jde o uzavřenou komunitu lidí, zdegenerovanou vzájemnými incestními styky. Poslední dobou se začali stahovat z hor a roztahovat se v městečku. Dementní, zmutovaní, odporní, brutální. Natter, jeden z nich, se zdá být alespoň natolik inteligentní, aby rozjel vlastní obchody. Starker se tajně do jeho podniku infiltruje a odhalí, že kromě striptýzu funguje jako nevěstinec, kde kromě normálních holek, včetně Starkerovy bývalé, která je teď Natterovou ženou, nabízejí i bažiňačky – zdegenerované dívky s různými tělesnými mutacemi. Starker se dostává čím dál hlouběji, doléhají k němu povídačky o tom, že Lidé z bažin mají vlastní náboženství. To vše se prolíná se vzpomínkami na dětství, které se mu začínají vybavovat.
Zkráceně řečeno, Edward Lee jede ve své oblíbené notě a stylu. Napětí, brutalita, sex, nechutnosti. Tentokrát však ve více krimi a thriller linii. „Ludzie z bagien“ jsou svým způsobem poměrně realističtí. Hororová a napínavá stránka po většinu času vychází právě z oněch titulních postav, ty jsou hlavním hororovým artiklem a tahounem. Respektive jejich mytologie, charakter a především tělesné deformace. S nimi si Lee pohrál s radostí a představivostí sobě vlastní. A vy někde hluboko uvnitř odhalíte temné a skryté stránky svého libida.
Fantastická, nadpřirozená stránka se rozvíjí a vrcholí hlavně v závěru, ve skvělém propojení s hlavní linií. Pointa možná není zrovna překvapivá, ale příběh už dávno strhl natolik, že jeho průběh je hodnotou sám o sobě.
Lee se v příběhu orientoval hlavně na popis vzhledu zmutovaných a degenerovaných bažiňáků, tedy hlavně bažiňaček, koření to brutalitou a nezbytným sexem. Namátkovou absenci něčeho více atmosférického a tajemného schopně nahrazuje svižným krimi příběhem o vyšetřování jednoho policisty ve světě, z něhož vyšel, který znal, ale který se za dobu jeho nepřítomnosti podstatně změnil. A vůbec ne k lepšímu.
„Ludzie z bagien“ by se dali lehce zařadit do tzv. redneck hororového subžánru, ale díky autorově přístupu s přehledem převyšuje většinu podobné produkce, obzvláště té z poslední doby a filmové podoby. Za zmínku jistě stojí, že kniha byla poprvé vydána v roce 1994. V dnešní době už jsou milci a milky hororového žánru zvyklí na leccos, přesto i dnes román patří k výrazným kouskům své třídy.
Zbývá už jen klasické povzdychnutí: Mohl by už někdo Edwarda Lee vydat v češtině?
