Exitus II: House of Pain
Německo, 2008, 95 minut
Režie: Andreas Bethmann
Scénář: Andreas Bethmann
Hrají:
Renee Pornero
Mia Magic
Natascha Wetzig
Alisha Laine
Jak název tak trochu napovídá, jedná se o pokračování snímku Exitus interruptus - Der Tod ist erst der Anfang, což skutečně platí. Dokonce se nejedná jen o něco, co by mělo podobný název, ale je zde i nějaká ta návaznost vzhledem k předchozímu dění, které jsme ve filmu Exitus interruptus - Der Tod ist erst der Anfang sledovali. Bohužel ta návaznost je mnohdy spíše kopírováním.
Když budete sledovat snímek „Exitus II: House of Pain“, budete mít pocit, že některé scény, které jste viděli v prvním filmu, prostě jen sledujete znovu. Je zde strašně málo invence, což je škoda, a pokud se tohle má brát jako tribut prvnímu filmu, nevím, jestli je první film z těch, který by si nějaký tribut zasloužil. Andreas Bethmann si tak udělal radost a nostalgicky se ohlédl za prvním filmem, který byl natočen jen o dva roky dříve.
Nemůžu si pomoct, ale ve chvíli, kdy snímek nabídne v podstatě to samé, není to pro mě dost dobré. Jsme opět v domě bolesti, jak název napovídá, v domě, kde je velká část osazenstva po smrti, poklidně si sedí u stolu, anebo čeká s umělým ztopořeným penisem na další možnost zasunout. Tahle možnost se pak většinou naskytne, protože dům bolesti obývá někdo, kdo chce bolest způsobovat.
Tentokrát tu ale nemáme stejného šílence jako v prvním filmu, tentokrát je tu někdo trochu jiný. Ale čeká nás podobné mučení, kdy i tentokrát dojde na provazy a zavěšené pistole, kdy stačí jen něco udělat nebo neudělat a je dokonáno. Podruhé už to ale prostě nemá ten správný efekt, jako to mělo v prvním filmu, protože jsem měl pocit, že se tu opakuje prostě všechno. Nejen prostředí, ale postavení postav, mučení, a nakonec i atmosféra, která jediná to ještě zachraňuje.
Atmosféra je to, co dělá snímek „Exitus II: House of Pain“ intenzívní a pořád nepříjemný. Tak jasně, to, co je zde zobrazováno, je jednoduše nepříjemné samo o sobě. Ale to se od podobného filmu očekává. Nekoukáte na to, protože chcete vidět něco hezkého nebo roztomilého. Jenže i to hnusné se může celkem snadno stát nudným a nezáživným, což se mi v případě filmu „Exitus II: House of Pain“ přihodilo.
Hodnocení: 25 %
