Faunův labyrint

>

El Laberinto del Fauno, Mexiko, Španělsko, USA, 2006 Režie: Guillermo del Toro Scénář: Guillermo del Toro Hrají: Ivana Baquero (Ofelia) Sergi López (kapitán Vidal) Maribel Verdú (Mercedes) Doug Jones (Faun / Požírač) Ariadna Gil (Carmen Vidal)

   Nečekejte angličtinu, i když jste na ni v poslední době u del Tora možná zvyklí. Nečekejte ani Rona Pearlmana, i když také na něj jste u del Tora zvyklí. Vůbec nečekejte nějaké známé herce, protože tu prostě nejsou. Tenhle film je kompletně ve španělštině, del Toro tak začínal, vždyť je Mexičan, a jediný Američan je tu Doug Jones, jehož obličej však pod maskou Fauna nebo bledého požírače příliš neuvidíme. Mimochodem Jones je také Abe Sapien z del Torova Hellboye.

   Tak jsme si řekli, co v tomhle filmu nenajdeme, ale pojďme se podívat na to, co tu najdeme. Skvěle promísený příběh. Máme dvě ingredience, válku, svět, který je vlastně tím hororovým, zde se dějí ty ošklivé věci, a pak fantastický svět, u kterého si až do konce nejste jisti, jestli je vlastně špatný nebo ne. Najdeme tu také skvělé postavy, hlavně v podobě těch fantastických, ať už právě Faun nebo požírač dětí, ale také fašistického kapitána, ženu z odboje. A uprostřed toho stojí dívka, která pátrá po své minulosti ve fantastickém světě, kam by se chtěla vrátit. Ofélie, jmenuje se, a právě ona vejde do Faunova labyrintu.

   Ofélie je dcerou ženy, která se stala manželkou onoho fašistického kapitána, který se kdesi v lesích Španělska snaží potlačit povstalce. Oféliina matka je těhotná a má kapitánovi Vidalovi porodit syna, proto se i s Ofélií obě stěhují na statek, kde má kapitán se svými vojáky základnu a odkud se snaží povstalce dostat. A právě příjezdem na statek začíná i Oféliino fantaskní dobrodružství. Dvě prolínající se roviny jsou skutečně v úžasném kontrastu, kdy na jedné straně je drsný a dramatický svět války a násilí a na druhé poetický až hororový svět labyrintu.
   Ofélie je skutečnou dívkou s dětskými rozmary, které se projeví hlavně ve scéně, kdy nesmí nic jíst, protože jinak po ní půjde onen bledý s očima v dlaních. Tato scéna je skutečně jednou z vrcholů celého filmu. Ale jinak je Ofélie onou nevinnou, která musí snášet různá příkoří a že jich za krátký pobyt na statku svého otčíma prožívá mnoho.

   Guillermo del Toro je poměrně známý svým zobrazováním násilí a ani v tomhle filmu se tomu nevyhnul. Ano, jedná se částečně o pohádku, ale jsou zde scény, které do dětských pohádek nepatří. Alespoň ne do těch současných. Skvěle by se však vyjímaly v původních pohádkách, které se tradovaly ústní lidovou slovesností a ze všeho nejvíce připomínaly právě hororové příběhy.
   Přesto, že je Faunův labyrint poměrně drsný, jsou zde pohádkové momenty skutečně nádherné a del Toro ukazuje, že podobný žánr je mu skutečně vlastní. Moderní hororová pohádka se vším všudy. Faun? Je to záporná nebo kladná postava? Nebudete vědět až do konce. Ale je opravdu úchvatný. Podobně jako požírač. Ve filmu má prostor pouze na pár minutek, ale i přesto vám jeho výstup zůstane v mysli na dlouho. A myslím, že se sami budete s Ofélií bát o život.

   Poměrně drsný je i příběh vojáků a povstalců, kdy několik scén vám utkví v paměti na dlouho – rozbití hlavy jednoho povstalce, rozříznutí úst kapitána Vidala anebo závěr, který je prostě úchvatný a ve své poetice a patetičnosti i nádherný.
   Faunův labyrint jsem viděl již před několika měsíci, ale přesto ve mně zanechal tak silný zážitek, že si jeho pasáže vybavuji dokonale i nyní, když píši tuto recenzi. U hororových filmů se mi to příliš často nestává, a tak si myslím, že tato hororová pohádka je i tím výjimečná. Pokud tedy nejste pouze na plytké vyvražďovačky, zkuste Labyrint. Myslím, že by se vám mohl zalíbit.