Podstata strachu: Oběť
Fear Itself: The Sacrifice
USA/Kanada, 2008, 42 minut
Režie: Breck Eisner
Scénář: Mick Garris
Hrají:
Jeffrey Pierce (Point)
Jesse Plemons (Lemmon)
Rachel Miner (Chelsea)
Mircea Monroe (Virginia)
Čtveřice mladých mužů prchá v autě z nějaké nekalé akce. Jaké, to se nedozvíme a pro děj to ani není nijak podstatné, pro něj to má spojitost jen ve dvou věcech – jeden z nich je postřelený a jsou ozbrojení. Na lesní cestě se jim však porouchá auto. Ve snaze pomoci postřelenému příteli se rozhodnou přesunout se do nedalekého obydlí, jehož kouř zahlédnou. Vrata rozlehlé usedlosti jim otevřou dvě krásné mladé dívky a ochotně je pozvou dál. Prvním varovným znakem nebezpečí je rozsáhlý hřbitov na dvoře. Vypadá to, že usedlost, jako vystřižená někdy z 16. až 17. století, nemá jiné obyvatele než trojici mladých dívek. Jenže zdání klame. S dívkami usedlost obývá ještě něco, co s jejich předky přišlo z Rumunska a dívky se všemožně (stejně jako jejich předkové) snaží to udržet uvnitř usedlosti a nevypustit to ven. Jenže to něco má hlad....
Úvodní díl „Fear Itself“ je natočena podle povídky Dela Howisona „The Lost Herd“. Zpočátku klasická zápletka skupinky neočekávaně se ocitnuvší v nesnázích a hledající pomoc tam, kde se jí nakonec nedostane, se postupně docela svižně zvrhne v boj o přežití s několika změnami charakteru postav. Breck Eisner se s tím moc nemazlil, po několikaminutovém mírném rozjezdu se začnou sešívat rty (což je má oblíbená hororová chuťovka) a pak už to jede. Buď budeš chytřejší a rychlejší, nebo je z tebe jídlo.
„The Sacrifice“ je v podstatě klasický příběh svého druhu, nepřináší nic moc nového, leda trošku v pozadí zápletky či její geneze. Odehrává se to ale na hezkém místě. Film má příjemně přírodně mdlé barvy, které jako by splývaly s roubením stavení, v němž se odehrává. Poměrně příjemný je přechod z reality současnosti (banda grázlů s bouchačkama v autě na útěku) do relativního klidu, míru a šedi ducha minulosti (dřevěné stavení jakoby vytržené z doby před několika sty lety).
Teď k tomu nejdůležitějšímu. „The Sacrifice“ pro mě byl hodně milým překvapením. A to z jednoho hlavního důvodu. V rámci hororu totiž patří k mému ne moc oblíbenému subžánru. Jenže v něm to patří k tomu lepšímu. A dobré to je proto, že onen subžánr (formuluji asi krkolomně, ale nechci spoilerovat), zjistíte až někdy ve třetí třetině snímku, kdy už je všechno krásně rozjeté a nemáte čas ani chuť přemýšlet, že vlastně koukáte na něco, co vás obecně moc nebaví. Po dlouhé době zase prvotřídní žánrové monstrum, šeredná krvežíznivá bestie, z níž jde strach a která má hlad – to je všechno, co o něm potřebujete vědět, a jsem rád, že to tvůrci pochopili a dokázali na tomhle postavit zajímavý snímek.
Shrnuto a podtrženo – jako úvodní snímek horrorového seriálu to není vůbec špatná volba. Bavilo mě to po celou dobu. A to je, u podobné zápletky, myslím, dobrá známka.