Frankensteinova dcera

Frankenstein’s Daughter, USA, 1958 Režie: Richard Cunha Scénář: H. E. Barrie Hrají: John Ashley (Johnny Bruder) Sandra Knight (Trudy Morton) Donald Murphy (Oliver Frank/stein) Sally Todd (Suzie Lawler) Harold Lloyd Jr. (Don – Suzie's guy)

Už když jsem se odhodlal na tenhle snímek podívat, nic moc jsem od něj nečekal. A díkybohu za to. Nic moc jsem totiž ani nedostal. Ač barevné filmy v té době již zastiňovaly ty černobílé, tvůrci Frankensteinovy dcery se rozhodli, že udělají černobílý snímek. Pro horory té doby pravda nic neobvyklého. Stačí vzpomenout Psycho Alfreda Hitchcocka. Ale s tímhle mistrovským dílem a právem jednou z legend hororu se Cunhova černobílá šaškárna nedá ani trochu srovnávat.

Titulem nejhoršího režiséra všech dob se může pyšnit Ed Wood, ale mám pocit, že spolu s Cunhou chodili na stejnou základku. Anebo alespoň Ed Wood dělal u tohohle filmu poradce. Protože co jiného říct k snímku, který se tváří jako horor, ale přitom v něm není ani jedna aspoň trochu děsivá scéna.

Možná se film inspiroval trochu ve svém předchůdci se skvělým Karloffem, ale jelikož se tenhle snímek natáčel téměř o třicet let dřív, chtělo to se trochu posunout jak v hereckých, tak ve scénáristických i režisérských a trikových výkonech.

Tak nejprve ti herci. Proboha. Kde je vyhrabali? Pěkné slečinky, ano, proč ne, trochu vyzývavé, už to není úplně cudné, ale stejně jejich herecké výkony, a to nejen žen, jsou natolik prkenné, až má člověk pocit, že se všichni u filmu nudili, což se v konečném střihu projevilo naplno. Emoce neexistují. Když někdo umře, prostě umře, nikdo netruchlí, když ženská křičí, tak jen zaječí a pak se pitomě dívá před sebe. A uhrančivý pohled Donalda Muprhyho? Můj bože, měl zácpu? Ale nutno říct, že jeho postava byla asi nejlépe vykreslena.

Bohužel horor se nekonal. A ani zasmát se člověk nemohl. Když nastoupilo monstrum, které mělo být ženou, již jsem v něm nemohl ani na moment spatřit (taky ho hrál muž), opravdu jsem si říkal, jestli to režisér myslí vážně. Vtipu nepomohla ani antifeministická vložka o tom, že ženy už jsou vývojově tak daleko, že mají mozek stejný jako muži. I když myslím, že tehdy to brali tvůrci poměrně vážně.

Pohyb monstra byl pomalý, jak by se dalo očekávat, ale ještě pomaleji utíkaly jeho – její – oběti. Respektive neutíkaly vůbec. Krčily se před ním – ní – a nechaly se zabít. No, a pro mě všechno zazdila scéna, kdy Oliver Frank škrtí svého hostitele, doktora Mortona, ale v tom zazvoní policista. Když doktor otevře, všechno je v pohodě, jako kdyby se ho ani nesnažil někdo zabít. Pak to jen před policistou zmíní mezi řečí. Scénárista byl génius.

Richard Cunha se stejným scénáristou natočil v jednom roce dokonce 3 filmy (no v té době nic zas tak zvláštního), jeden horší než druhý… a než třetí. Takže pokud se někdy budete chtít na tenhle film kouknout, tak prostě jen z nudy, a proto, že holt nic horšího zrovna nemáte.