Gamera tai uchu kaijû Bairasu
Japonsko, 1968, 75 minut
Režie: Noriaki Yuasa
Scénář: Niisan Takahashi
Hrají:
Kôjirô Hongô (Mr. Shimida)
Tôru Takatsuka (Masao Nakaya)
Carl Craig (Jim Crane)
Michiko Yaegaki (Mariko)
Jak už to tak bývá zvykem, když máte nějakou delší sérii, musíte se postupně hodně snažit, aby pořád stálo za to se na ni dívat. Podle všeho si přesně tohle řekli tvůrci, kteří stáli za sérií s Gamerou a rozhodli se, že se čtvrtým dílem přijdou s něčím trochu novým. V podstatě to jen znamenalo, že tomu dají něco, co série postrádala. A tím něčím byl humor, který měl sérii trochu oživit.
Humor je to, co filmu přidalo na trochu něčem novém. A také skutečnost, že byl snímek natáčen primárně jako rodinný film, kde už se opravdu neděje nic děsivého, ale je rovnou zaměřeno na dětského hrdinu, který nás provází celým filmem a kolem něhož se všechno točí. Tohle dává sérii trochu jiný náboj, a to hlavně tím, že série nachází trochu nové publikum. Ono jí asi nic moc jiného nezbývalo.
Gamera se nám objevuje hned rychle na začátku, protože je potřeba, aby padla do pasti zlým mimozemšťanům, kteří míří rovnou na Zemi. Jenže to by nesmělo být hodných japonských dětí, aby se Gamera skutečně musela bát toho, že bude na dlouho uzavřena. Jsou to právě drobní lidičkové, kteří se postarají o to, že Gamera nezůstane uvězněná dlouho a že se nakonec stane záchranou pro celou planetu.
Snímek „Gamera tai uchu kaijû Bairasu“ má jeden problém, který se ukazuje hned na začátku, a to je skutečnost, že jsou zde záběry z předchozích filmů, díky kterým se vlastně dětští hrdinové prostřednictvím vyprávění s Gamerou seznamují. Pak je zde trochu infantilního humoru a prostý příběh, který opravdu cílí jen na ty dětské diváky. Ale musí se tomu nechat, že Bairasu je docela pěkně ujetá chobotnice, která se do toho filmu hodí.
„Gamera tai uchu kaijû Bairasu“ je film, který je v rámci série trochu jiný, ale přesto do série dokonale zapadá, není to příliš dobrý film, není to něco, co v rámci kaiju série vyniká, ale za každou cenu se to snaží i levnějšími prostředky zaujmout. Nemyslím si, že se to skutečně stane, ale na druhou stranu si ani nemyslím, že by to muselo v každém případě odrazovat. Jen to prostě za srdce nejspíš nechytne.
Hodnocení: 45 %
