Gezora, Ganime, Kameba: Kessen! Nankai no daikaiju
Japonsko, 1970, 84 minut
Režie: Ishirô Honda
Scénář: Ei Ogawa
Hrají:
Akira Kubo (Taro Kudo)
Atsuko Takahashi (Ayako Hoshino)
Yukiko Kobayashi (Saki)
Kenji Sahara (Makoto Obata)
Ishirô Honda se pořád snažil najít cestu, jak propojit vesmírné sci-fi s monstry. Ono se to v jeho provedení zdá nakonec celkem jednoduché, ale aby to nevyznělo hloupě, to chce přece jen trochu variovat. Scénář Eii Ogawy v tomhle smyslu mnoho variací – natožpak inovací – nepřináší a Honda se musel spokojit s jednoduchou zápletkou, která ale vedla k tomu, že se na Zemi mohla objevit hned tři naprosto nová monstra. Nebo alespoň relativně nová.
Vesmírná raketa si to šine rovnou k Jupiteru, když nastane neočekávaný problém. Raketa je ovládnuta čímsi, co by se dalo nazvat vesmírnou amébou, jak tvrdí i americký název. Japonský název je v tomhle směru trochu jiný. Dal by se přeložit jako „Gezora, Ganime, Kameba: Rozhodující bitva obrovských monster jižních moří“. To je přece jen trochu ujetější název, vhodný pro tohle vědecko-fantastické béčko.
To, že je loď napadena obří měňavkou, to je jeden problém, ale proto, že se vesmírný vetřelec dostane na Zemi, má zde místo pro to, aby obsadil nového hostitele. Tím prvním je sépie, která se mění na sépii obří (Gezora), jež terorizuje lidi a pár jich vezme do říše mrtvých. Jenže améba ještě nemá dost, stejně jako nemají dost lidé, kteří se snaží neúspěšně bránit. Svět je plný malých, skoro neškodných tvorů, které je možné zvětšit.
A tak se objevují další monstra – gigantický krab Ganime a obří želva s ostnatým krunýřem Kameba. To, že připomínají monstra z předchozích filmů je celkem nasnadě a je vidět, že trochu docházely nápady i v tom, jak by jednotlivá monstra měla vypadat. A pokud už zde originální nápad byl – sépie – tak provedení rozhodně nedopadlo nijak dobře. Až moc je vidět, že to je prapodivná loutka bez nápadu v tom, jak by mohla sépie vypadat trochu uvěřitelněji, což je zrovna v tomhle případě škoda.
Snímek „Gezora, Ganime, Kameba: Kessen! Nankai no daikaijû“ tak jen znovu ukazuje, jakým se Honda stal alibistou a prostě jen točil filmy ve zběsilém tempu. Triky jsou opět jednoduché. V mnoha případech se akce projevuje jen rozmazanými záběry, na kterých není téměř nic vidět. Je to škoda protože se ukazuje, že žánr byl již více méně na ústupu. Divák už musel být trochu náročnější a chtít víc.
Hodnocení: 45 %
