Ghoulies II
Ghoulies II
USA, 1988, 89 minut
Režie: Albert Band
Scénář: Charlie Dolan a Dennis Paoli podle postav Luca Bercoviciho
Hrají:
Damon Martin (Larry)
Royal Dano (Ned)
Phil Fondacaro (Sir Nigel Penneyweight)
J. Downing (P. Hardin)
Když si ani pořádně nepamatujete, o čem vlastně byl první film, tedy kromě toho, že tam byly nějaké malé zrůdičky – a nemyslím děti – tak to není pro další díly – a že jsou hned tři – nejlepší vizitka. Tohle je jednoduše série, která se svezla na tom, že zrůdy v 80. letech docela letěly, hlavně pokud byly dostatečně malé a hnusné, když došlo na vraždění. Gremlini to ještě pojali komediálně, Critters sem tam taky, ale v případě Ghoulies už opravdu nevíte, protože moc není čemu se smát.
Úvod je jen takovou rychlovkou, aby bylo možné dostat potvory na scénu. Setkáváme se s nějakými postavami a pak sledujeme starého muže, jak chce potvory zničit. Nasype je do toxického barelu, ale jeho záměr moc nevyjde. Když už se vás někdo pokusí zabít a vy přežijete, většinou se pak očekává, že budete docela nakrknutí. Budete asi rádi, že žijete, ale ten vztek se projevit může. Právě tohle dělají Ghoulies. Vybíjejí si vztek na nevinných a nezajímavých postavách.
Aby to bylo alespoň trochu snesitelnější, tak v tomhle případě se dění odehrává v zábavním parku. Nechybí dům hrůzy, což je samozřejmě doslova pole pro to, aby zde mohly malé zrůdičky blbnout – to znamená, aby mohly zabíjet. Tohle se jim celkem daří, jednotlivé smrti by byly celkem efektní, kdyby to nebylo tak trikově nudné a bez nápadu. Samotné loutky jsou dobré, potvůrky vypadají pěkně, hezky se hýbou, ale v případě gore je to prostě hodně slabé.
Hodně slabé je to i po stránce příběhu, který plyne dopředu tak nějak jednotvárným tempem a je celkem jedno, jak moc budou postavy křičet. Jsou to postavy, které vám jsou protivné, postavy, které nemají potenciál, aby vás zaujaly, postavy, které jsou nudné. Nějaké jejich pozadí se snaží o to, aby vám vybrané charaktery byly ještě protivnější, ale tohle se nějak zásadně nedaří. Velmi rychle začnete doufat, že už se opravdu blíží konec.
„Ghoulies II“ je prostě jen dílem trendu, který v dané době v americkém hororu existoval. Je to film, který chce být zábavný, ale zároveň se tváří jako vážný. Ani jedna strana nevyniká a snímek se stává nesmírně obyčejným a vy ani pořádně nechápete, proč se na to díváte, natožpak proč to vlastně bylo natočeno. Ale stalo se a před vámi je uřvaný kousek, který vám nic nedá.
Hodnocení: 20 %
