Godzilla
Gojira
Japonsko, 1954, 96 minut
Režie: Ishirô Honda
Scénář: Ishirô Honda , Shigeru Kayama a Takeo Murata
Hrají:
Akira Takarada (Hideto Ogata)
Momoko Kôchi (Emiko Yamane)
Akihiko Hirata (Daisuke Serizawa-hakase)
Takashi Shimura (Kyohei Yamane-hakase)
Americká „Godzilla“ není filmem, který by mě nadchnul, i když jinak Emmerichovi ty jeho filmy docela baštím. Jenže „Godzilla“ se prostě snažil být velkolepým filmem, který nebyl nic jiného než pobíhání po New Yorku, který je devastovaný velkou bestií. To už jsme viděli v jiných jeho filmech, jen ta bestie má pokaždé jinou podobu. Závěr s nevylíhlými vejci, tím si Emmerich jen pojistil, že by mohl natočit sequel, k čemuž, díky bohu, nedošlo. Byl jsem ale zvědavý, jaký je film, ze kterého Emmerich vycházel. Na původní japonskou „Godzillu“, nebo „Gojiru“ chcete-li, jsem se v pravdě těšil.
S potěšením jsem zjistil, že japonská „Godzilla“ je hodně jiná. Nejenom proto, že je natočená v černobílé, ale prostě proto, že všechno je tam lepší, a to i přesto, že zde chybí digitální triky. Tak ono se ani není čemu divit. „Godzilla“ už má skoro šedesát let a v roce 1954 se s digitálními triky pytel ještě neroztrhl. Japonci využívají klasické trikové technologie staré školy, máme tu spoustu zmenšených modelů a loutek, ale přesto snímek vyznívá neskutečně epicky a velikášsky, v tom dobrém smyslu slova.
„Godzilla“ se neobejde bez patosu a není se čemu divit. Japonci se potřebovali po letech vyrovnat s největší katastrofou v dějinách své země – se svržením dvou jaderných hlavic na Hirošimu a Nagasaki. Ale i když je „Godzilla“ filmem vlasteneckým, který ukazuje, jak se Japonci dokáží vyrovnat s katastrofou, zároveň je to klasický monster horor, kterému nechybí nic z toho, co by měl takový film mít. Skvělé monstrum, vědec, který to nemá v hlavě úplně v pořádku, ale ne tím úplně šíleným způsobem, jen prostě přišel s vynálezem zkázy, nechybí láska a samozřejmě obrovské lidské odhodlání.
Sledovat Tokio, i když to samozřejmě jsou jen kulisy a modely, které je zničené potom, co jej Godzilla napadla... no není to zrovna pohled příjemný, hlavně když si ho člověk dá do souvislosti s posledními katastrofami, které se v Japonsku staly. Podobně vypadala země po ničivém tsunami, stejně tak i po dopadu jaderných bomb. Film zachycuje, jak Japonsko trpělo, jak trpěli jednotliví lidé, ale stejně tak to, jak se země dokázala znovu postavit na nohy, přežila obrovskou katastrofu a šla dál.
Film je důležitý hlavně pro Japonsko, ale i ostatní diváci si zde najdou svoje. Efekty jsou na dobu skutečně parádní, příběh je jasný, ale jednotlivé záběry a scény prostě fungují dohromady. Když se člověk podívá na současné katastrofické filmy (napadají mě „Armageddon“, „Pearl Harbor“ nebo i zmiňované Emmerichovy filmy), zjistí, že se žánr nikam neposunul a že právě „Godzilla“ byla jedním z průkopníků.
Hodnocení: 75%
