Gojira, Ebirâ, Mosura: Nankai no daiketto
Japonsko, 1966, 87 minut
Režie: Jun Fukuda
Scénář: Shin'ichi Sekizawa
Hrají:
Akira Takarada (Yoshimura)
Kumi Mizuno (Daiyo)
Chôtarô Tôgin (Ichino)
Hideo Sunazuka (Nita
Snímek z roku 1966 je někdy uváděn pod anglickým názvem „Godzilla Vs. The Sea Monster“, což rozhodně není docenění toho, co všechno ve filmu najdete. Mnohem lepší je samotný japonský název, kde se před dvojtečkou objevují jména rovnou tří monster, která se mezi sebou poperou, ať už je jejich role zásadní anebo trochu vedlejší. Gojira, Ebira (nebo také Ebirah) a Mosura. Ano, nemůžu anglickému názvu odpustit, že se vykašlal na mého milovaného obřího motýla.
Ebirah je jediné novém monstrum v tomto filmu, ale za to rozhodně stojí se na něj podívat. Ve skutečnosti je to totiž obří kreveta, což vypadá prostě hrozně cool, hlavně ve chvíli, kdy spolu bojuje Ebirah a Gojira. Tenhle souboj stojí za to a je skvělý i barevně, protože ten kontrast dvou monster je prostě výborný. Mosura se v tomhle směru moc nezapojí, ale i její role je důležitá, jako vždycky. Je to ona, kdo je primárně ochráncem lidí. Gojira je na to přece jen příliš velké monstrum.
Příběh je poměrně dobře zamotaný, ale nikoli nepochopitelný. Spíše se v něm pořád něco děje. Začíná to tím, že se lidé na ukradené jachtě s dalším zlodějem dostanou ne vlastní vinou, ale vinou mořského monstra, na ostrov, kde ztroskotají. Je to ostrov, kde má základnu nebezpečná teroristická organizace, která vyvíjí jaderné hlavice, ale také látku, díky které na ně Ebirah neútočí. Jak se vyrovnat s hrozbou lidí? Tak samozřejmě, že se povolají monstra, aby se problém vyřešil.
Jenže tentokrát to nebude tak jednoduché. Mosura totiž spí a ani tradiční rituální zpěvy ji nemohou probudit. A nejinak je tomu s Gojirou, který si také ustlal a odpočívá. Lidstvu tedy zbývají poslední naděje, nebo alespoň těm, kteří jsou na nestabilním ostrově, jenž může každou chvíli vybouchnout. Kaiju filmy jsou od toho, aby zde byly pořádné souboje a destrukce, a tak je asi celkem jasné, že na ten finální souboj musí dojít, stejně jako dojde na pořádné ničení.
„Gojira, Ebirâ, Mosura: Nankai no daiketto“ patří k tomu průměrnějšímu, co bylo v kaiju filmu v 60. letech natočeno, a to především proto, že Gojira je zde opět jako velmi nepovedené monstrum, hodně se čeká na to, než se nějaká příšera objeví, a většina stopáže filmu je hodně statická a nikoli akční. Nejsou zde žádné invence a většina záběrů je takových, že máte pocit, že jste je už někde viděli. Nemyslím si, že to je vinou toho, že se režie nechopil zkušený Honda, ale jednoduše tím, že se studio Toho snažilo chrlit až moc filmů bez toho, aby jim skutečně věnovalo potřebnou péči.
Hodnocení: 50 %
