Guinea Pig
Japonsko, 1985, 43 minut
Režie: Satoru Ogura
Jedná se o krátký snímek, který má 43 minut. Osobně moc nejsem na to rozdělovat filmy na tři kategorie stopáží – krátká, střední a dlouhá stopáž. Co by pak byly filmy, které mají více jak tři hodiny? A že také jsou a nemusí se jednat je o filmy jako „Satanské tango“. Osobně si rozděluji filmy na krátkometrážní (do jedné hodiny) a dlouhometrážní (nad jednu hodinu). Podle této podmínky je tedy japonský snímek „Guinea Pig“ krátkometrážním filmem. A je to dobře.
„Guinea Pig“ je ukázkou stylu, v němž se Japonci do jisté míry vyžívají. Bolest je pro ně něco, co dokáží zobrazit způsobem, kterému se vyrovnají samozřejmě i další země, ale kvantita japonských filmů, které se zaměřují právě na bolest a mučení jakéhokoli charakteru, je poměrně vysoká. V České republice tolik podobných snímků rozhodně nemáme, my jsme spíš na ty komedie.
Krátký film „Guinea Pig“ je vlastně stylem – alespoň jak se v úvodu prezentuje – takové mockumentary. Jedná se o dokument, který se snaží zachytit to, jakou bolest, jaké mučení ještě lidské tělo snese. Prznitelé na to jdou skutečně vědecky, protože postupně zkoušejí různé metody mučení – facky, kopance, kleště, točení na židli, zvuk, vytrhávání vlasů a nehtů, atd. Děsivost mučení se stupňuje, „vědeckost“ ale stále do jisté míry přetrvává – vidíme, kolikrát byla žena fackována, jsou zde údaje o tom, jak dlouho byla vystavena kakofonickým zvukům, apod.
Pokud se týká formy snímku, je to celkem zajímavý nápad, pokud se týká samotného provedení, snímek není v ničem zásadním objevný, a co si budeme povídat, byl natočen jen pro to násilí samotné. Obětí je žena, což je další specifikum těchto japonský filmu, obecně torture porn. Svět je sexistický a vládnou mu muži, co bystě chtěli? Vždycky se líp dívá na mučenou ženu než na mučeného chlapa, protože očividně je primárně zacíleno na mužské publikum.
Japonský film „Guinea Pig“ zásadně nevyniká zpracováním, protože i před rokem 1985 se daly najít filmy, kde bylo gore mnohem naturalističtější. Mlácení kladivem do ruky je očividně hodně špatně udělané, na druhou stranu, propichování oka je uvěřitelné dost, i když si všimnete detailů, které stále narušují reálnost toho všeho, co vidíte. Film tak nepůsobí ani moc znepokojivě, ale spíš trochu nedotaženě. Jako myšlenka zajímavé, ale jsem přesvědčen o tom, že následující díly to dotáhly ještě dál, a to i v realističnosti, o kterou jde u těchto filmů především.
Hodnocení: 35 %
