Hellboy: Pražský upír a další povídky
Vydalo nakladatelství Comics Centrum, 2010, 299 Kč (brožovaná), 599 Kč (vázaná)
Scénář: Mike Mignola
Kresba: Mike Mignola, P. Craig Russell, Richard Corben, Dave Stewart a Lovern Kindzierski
Povídkový „Hellboy“ anebo i „Ú.P.V.O.“ mi prostě vyhovují. Jsou to kratší povídky pěkně poskládané za sebe, nemusí ani přímo navazovat – a většinou nenavazují – ale prostě mají své kouzlo a rozpracovávají hellboyovský svět, který je natolik jedinečný a neotřelý. Mike Mignola je milovník bájí, pověstí, mýtů, legend a dalších starých příběhů, a právě na knize „Hellboy: Pražský upír a další povídky“ je to naprosto zřejmé. Co povídka, to jiná legenda, to jiné místo na světě. Pojďme se projít jednotlivými místy a zastavme se i u nás, v České republice.
První povídkou, kterou se nám sedmý „Hellboy“ prezentuje, je „Penanggalan“, příběh, který se inspiruje v mytologii malajské. Ta je nám skutečně vzdálená, ale rozhodně není o nic méně nápaditá. Pointa příběhu je poměrně jasná, hlavně pokud máte Hellboye trochu více načteného anebo pokud se již znáte s jiným hrdinou – Usagi Yojimbem. Asijská mytologie si je v různých krajích poměrně podobná. „Penanggalan“ je krásnou kombinací klasických legend, které známe, s poměrně drsným asijským vyprávěním. Mike se v kresbě neštítí ničeho, i když i střeva jsou v jeho případě poměrně jemná. Ke konci je přesto povídka dostatečně děsivá.
„Hydra a lev“ – druhá povídka sbírky – je klasickou řeckou legendou o Héraklovi, která je však přenesena do prostředí Aljašky. Mike dokáže být na malém prostoru neskutečně akční, ale přitom i nostalgický, což je skutečně parádní kombinace. Navíc i díky jeho kresbě a barvám Dava Stewarta je možné vykreslit opravdu skvělou mlhu, která dodává povídce ten správný šmrnc.
„Trollí čarodějka“ je jednou z nejkrásnějších legend, jaké kdy Mike Mignola vyprávěl a stejně tak se jedná o jednu z nejlepších povídek celé sbírky. Ale právě příběh hraje prim, žena s kraví hlavou je výtečná. Mike si vzal klasickou norskou legendu, nebo spíš pohádku, a pěkně si ji upravil podle sebe, jak už je jeho zvykem. „Trollí čarodějka“ je i v původním titulu sbírky, ale pro českou mutaci byla jako titulní vybrána povídka „Pražský upír“, a to z poměrně zištného důvodu.
Právě „Pražský upír“ je čtvrtou povídkou ve sbírce a první povídkou, kterou nekreslil sám Mike Mignola. Kresby se ujal P. Craig Russell, který rozhodně není žádným začátečníkem. Dobře jej známe z komiksu „Koralina“ nebo z některých sbírek „Sandmana“. Jeho kresbě sedí všechny postavy a postavičky, jen příběh tady trochu vázne. Na „Pražském upírovi“, více než na jiných povídkách, vidíme, jak si Mike upravuje skutečnosti. Upír není úplně klasickou legendou z Čech, a když už jsme u toho, naprosto na místě je poznámka Jana Kantůrka, že v Praze by se prostě nehrál poker, ale mariáš. Jinak má ale povídka vtip, je skvěle akční a upomíná na pražské památky.
„Experiment dr. Carpa“ je jedinou povídkou, která přímo nevychází z nějaké legendy nebo příběhu, ale vzešla rovnou z představivosti Mike Mignoli a skvěle odkazuje na první příběhy s „Hellboyem“. Trochu mě napadá i podobnost s povídkou „Zabiják v mé lebce“ – ta se objevila ve sbírce „Ú.P.V.O.: Dutozem a další povídky“. Šílené vědce zbožňuji, jen tahle povídka mě úplně nenadchla, i když je pravdou, že na tak malém prostoru využít tolik různých prvků – cestování v čase, vědecké experimenty, mutace –, to se cení.
K něčemu se přiznám. Moc nemusím veršující postavy. Proto je jednou z mých neoblíbených komiksových postav démon Etrigan – i když pravda, v restartu DC Comics „The New 52“ už moc neveršuje, což je na druhou stranu zase divné. Člověk si nevybere. Ale „Ghúl“, který vystupuje ve stejnojmenné povídce, mi nevadil. On když někdo cituje básně a v pozadí zní Shakespearův „Hamlet“, to ani moc špatné být nemůže. „Ghúl“ je druhou nejlepší povídkou, protože je opět velmi nostalgický, fatální a přitom krásný.
A na závěr povídka nejdelší, „Makoma“, kdy Mike opět přepustil kreslířské kormidlo jinému umělci, tentokrát Richardu Corbenovi, jehož jsme mohli více poznat v komiksu Hellblazer: Těžké časy. Tady mi jeho kresba sedí mnohem více a jeho Hellboy vypadá prostě dobře. „Makoma“ se odehrává v Africe, která je pro Hellboye a jeho příběh osudová, právě zde se dovídáme více o pekelníkově minulosti a budoucnosti – jako tomu bylo například v šestém díle Hellboy: Podivná místa. I v „Makomě“ se dozvíme krásnou – a v Corbenově podání i vtipnou – legendu, která nám něco málo vypoví o tom, kam se může příběh ještě vydat.
Ve vázané podobě je kniha luxus a příběhy vás dostanou. Legendy jsou skutečně nádherné a v Mignolově podání kouzelné. Vtip mu rozhodně nechybí, stejně jako smysl pro zachování těch nejsilnějších částí původního příběhu. Překlad je výtečný, tentokrát ještě více poznámek od Jana Kantůrka, než je obvyklé. Ale jako vždy, jsou ku prospěchu věci. Doufám, že Hellboy bude i u nás dál vycházet a my se dočkáme i dotisku prvních knih. Stojí to za to. Tohle je prostě jeden z nejlepších a neoriginálnějších komiksů.
Hodnocení: 80%
