Hlubina

Prostředí filmu Hlubina je samo o sobě poměrně depresivní, i když samozřejmě i v ponorce by se dala natočit komedie. Film Hlubina se však pokusil využít klaustrofobičnost ponorky, a musím říci, že osobně se mi tohle pojetí hodně líbilo. Malý prostor, neustále nějaké podivné zvuky – jsou to kytovci, nebo hlubinná mina, co neexplodovala, chaluhy, anebo ještě něco úplně jiného? Postavy neví, divák také ne.

Atmosféře se skutečně nic moc vytknout nedá. Na ponorku něco útočí, ale nikdo neví, kdo to je, co to je a vlastně proč se to děje. Je to loď, kterou měli potopit? Anebo nějaká nová německá? A navíc je tu tajemství, které mají tři důstojníci, z nichž nakonec přežije pouze jeden. Ale ani on ne do úplného závěru. Toto tajemství se odkrývá pomalu v neustálých lžích a mystifikacích. A do toho všeho se po lodi ještě potuluje duch mrtvého kapitána.

V podstatě ani na konci divák neví, jestli to, co se na lodi událo, bylo skutečné, anebo se jednalo o davovou halucinaci, která byla vyvolaná stísněností, panikou, anebo plynem. Rozhodně je ale jasné, že plavba ponorky končí katastrofou, protože s poměrně početné posádky přežívají pouze čtyři lidé, z toho jedna žena, která ani původně nebyla na palubě.

Hlubina není pouze o tom, jak se skupina amerických námořníků snaží přežít v ponorce, ale také ukázkou toho, že člověk je pěkný prevít, pokud jde o dobře placené místo a o povýšení. Jelikož se na scénáři podílel Darren Aronofsky, dalo se předpokládat, že smysl filmu bude trochu „vyšší“, než jen pokus o mysteriózní horor z ponorky.

Abych se přiznal, film se mi líbil hlavně atmosférou. Dějově mě nijak nepřekvapil. A pak ten závěr… Samozřejmě musel zde být happy end, to by jinak nešlo, a také se zde muselo řešit, že to možná všechno byla jenom halucinace. Taková věta se vůbec pronášet nemusela. A hlavně. Záběr na dvojici hlavních hrdinů, muže a ženu, jak spolu stojí u zábradlí na záchranné lodi a před nimi svítá slunce… Tohle bylo skoro jak vystřižené z Titanicu.

K hereckým výkonům toho moc říkat nebudu, nikdo mě nějak nenadchnul, ale pro tenhle film to stačilo. Ale musím říct, že vcelku se mi zamlouval střih, který byl poměrně povedený a jen přidával na atmosféře tam, kde to bylo třeba.

Hlubinu mohu doporučit, i když se rozhodně nejedná o film, který je nějakým převratem ve svém žánru a který je po všech stránkách originální. Přesto je příběh poměrně dobře stavěný a už jen kvůli tajemné atmosféře stojí za to se podívat.