Honza Vojtíšek: Útočiště
Vydalo nakladatelství Nová Forma, 2014, 130 Kč
Opět se jedná o sbírku povídek, ale na rozdíl od předchozí, je tato plná především aktuální tvorby, i když i zde nalezneme nějaké ty starší kousky. Je to skvělé srovnání s první knihou, protože – jak jsem v recenzi na knihu „Z druhé strany“ zmiňoval, na Honzově tvorbě je krásně vidět, jak se jako autor vyvíjel a především zlepšoval. Kromě toho, že lépe pracuje se strukturou povídky, s přímou řečí a udržel si skvělé charakterizace postav, zkrátil délku některých povídek a zjistil, že se nemusí tolik rozepisovat, aby zaujal. To samozřejmě neznamená, že ve sbírce nenajdete dlouhé povídky, které mu pořád jdou.
Kromě toho, že kniha je tu od toho, aby zaujala obsahem, dokáže „Útočiště“ přilákat čtenářovu pozornost také obálka, která je dílem fotografa, filmaře a také příležitostného povídkáře Miroslava Buly. Stylizace mírně do japonských duchů je v tomhle směru skvělá, navíc proto, že je to spojeno se zajímavými kulisami, které se pravda trochu ztrácejí, ale i tím je dáno kouzlo obálky. Když už knihu otevřete, čeká na vás různorodé hororové peklo v tom nejlepším a nejděsivějším smyslu slova.
Já to slyšel
Hned první povídka ukazuje, jak Honza skvěle přijal krátkou „stopáž“ a napsal povídku, která je – na rozdíl třeba od té následující – krásně náznaková a není doslovná, což jen podněcuje čtenářovu fantazii, aby si domýšlel, co bylo dál. Velmi málo explicitní a v tom smyslu výborné. Ukázka toho, že autor by měl vědět, kdy skončit. Tady to vyšlo perfektně.
Rychlík č. 666
Povídka „Rychlík č. 666“ je delší povídka a je na ní hned od začátku vidět, že je jiná než předchozí. Je to dáno tím, že se jedná o povídku z roku 1998 a je vidět, že Honza ještě nebyl tak vypsaný. Chvílemi jsem měl pocit, že je to nesmírně zdlouhavé. Je zde ale krásně vidět, jak se autor vyžíval v některých pořádně hnusných a úchylných scénách, které rozhodně slabší povahy nenechají chladnými. Ten popis je natolik výborný, že doslovnost v tomhle případě funguje. Vždyť i zhnusení k hororu patří. Finále už je pak takové tradičnější, očekávané. V téhle povídce se bohužel ukazuje, že někdy je potřeba ještě jedna korektura navíc.
Souboj
Nejprve jsem si říkal, proč si sakra Honza neohlídal ty volné řádky, ale pak mi konečně došlo, co jimi skutečně myslel a jaký byl záměr. Svou formou mě pak povídka naprosto odrovnala, protože díky tomu příběh dostává něco navíc. Jednotlivé scény na sebe skvěle navazují. Povídka spojuje horor s detektivkou, kdy v detektivní části se trochu vytrácí napětí, ale aspoň funguje logika.
Nesprávný odraz
Další ukázka povídek, kde jsou skvěle vybudovány postavy, a to na poměrně malém prostoru. Úvodní scéna s mužem a mladou dívkou, kteří jdou kamsi do lesa, aby si užili, je prostě výtečná. Nevíte, co se stane, a i když máte určitou představu, stejně budete překvapeni. Pak vás ještě oddělá skvělá pointa.
Útočiště
Jedna z těch dlouhých povídek, které Honza prostě umí. Od začátku budete napnuti a budete čekat na to, co přijde. A když to přijde, tak vám je představen zajímavý, akčně hororový příběh. Představoval jsem si povídku jako film a myslím, že by docela fungoval. Jen ta triková stránky by byla náročná.
Jeho sestra
Povídka pro zasvěcené, ale nejen pro ně. Funguje jako hororový vtípek, ale stejně tak jako atmosférická jednohubka, která využívá konkrétní hororový subžánr k pointě, což není špatný nápad, ale asi vás to celkově nevytrhne.
Expresní zásilka
Co si budu nalhávat, povídku jsem nepochopil, přitom je tak parádně napsána a Honza skvěle ukazuje, že je možné psát o něčem, aniž by to bylo skutečně zmíněno. Musel jsem se ho na pointu zeptat a musím uznat, že je to spíše moje chyba, že jsem neviděl ten smysl. Tušil jsem ho, ale jistý jsem si nebyl. Tady – a v dalších nových povídkách, kterých je ve sbírce většina – se ukazuje, jak má Honza nápady nejen pro samotné příběhy, ale i pro práci s formou.
Zahrada
Skoro jsem se bál, že tahle povídka skončí jako fantasy, ale nestalo se. „Zahrada“ ukazuje, že horor se může skrývat opravdu všude a může mít roztodivné podoby. Tady je to kombinace osmdesátkového hnusu a něčeho, co přichází z přírody a co není možné zastavit. Některé gore scény by skvěle vypadaly ve filmu.
Velbloudí noha
Ani jsem nevěděl, že anglické „camel toe“ má svůj český ekvivalent jako „velbloudí noha“. Ano, povídka je o tom, že dámě je přes kalhotky vidět zářez, ale i když je to součástí pointy celé povídky, mnohem více vás dostane a možná i zhnusí jiný prvek. Musím říct, že touhle povídkou mě autor dostal ve smyslu, že mě šokoval. To, co se tam děje, a nemyslím ten netradiční sex, ale to, co následuje, mojí fantazii vybudilo na maximum, a nebyly to krásné představy. Opravdu jsem se při čtení nepříjemně ošíval.
Přišel. Odešel. Zůstali mrtví.
Skvělá povídka a moje nejoblíbenější v téhle sbírce. Honza v sobě probudil svého misantropa, ale co je možná ještě zajímavější, je tohle sci-fi thriller, kde se moc o hororu nedá mluvit. Jsou tu gore scény, je to místy hodně drsné, ale primárně je to skutečně sci-fi a Honzovi se to neskutečně povedlo. Skoro bych i doufal, že se z tohohle někdy stane román a dovím se o dění víc.
... přesto živé. Pod tunami prachu.
Povídka, kterou já osobně moc neumím. Beru si samozřejmě inspiraci z vlastního života, ale vkládám ji pouze jako prvky do svých fiktivních příběhů. Jasně, i tohle je fiktivní příběh, ale Honza si hraje se skutečnými postavami, a když je znáte, alespoň přes jejich tvorbu, hned ta povídka dostává něco navíc. Dobře funguje ale i bez znalosti aktérů, protože tohle je dobrá, moderní variace na Lovecrafta.
Sama. V noci. Sebe.
Celou dobu při čtení jsem si lámal hlavu nad tím, kde jsem již povídku četl, až mi došlo, že to byl elektronický sborník Třináctá hodina. Pro jistotu jsem si to ověřil a opravdu je tomu tak. Neskutečně silná povídka, protože popis pohledu hrdinky je silně uvěřitelný. Tohle je něco, co vás vtáhne a na konci vyvrhne zdeptané. Samozřejmě ve smyslu dojmu z příběhu.
Už to déle nevydržím
Honza dokazuje, že krátké povídky skutečně zvládnul, a když má dobrou pointu, tak je o čem psát a nevadí, že je to jen na půl stránky. Tohle je přesně ta pomyslná třešnička na dortu knihy s názvem „Útočiště“, dortu, který je celkově pořádně děsivý, krvavý a místy pořádně úchylný. Dostáváte horor ve všech jeho možných podobách.
Jestliže jsem knihu „Z druhé strany“ hodnotil jako dobrou hororovou sbírku, kdy bylo vidět, že se Honza ještě potřebuje vypracovat, „Útočiště“ je již ukázkou toho, že se vypracoval a je schopný si hrát jak s příběhem, tak i jeho formou. A ve většině případů to dopadá na výbornou. Jsou zde povídky, které si budu rád připomínat, a některé, jež bych raději zapomněl, ale ne proto, že jsou špatné, ale hlavně proto, že jsou opravdu intenzívní a dokážou na vás dopadnout jako velké kladivo. Jsem zvědavý, jaká bude třetí Honzova kniha. Ve mně má jednoznačně dlouhodobého zájemce. Ještě zlepšit tu typografickou stránku a přidat nějakou tu korekturu a ty knihy budou skutečně parádní. Na tomhle už se ten český horor dá stavět.
Hodnocení: 90 %
