Hrůza v Connecticutu 2: Duch Georgie
The Haunting in Connecticut 2: Ghosts of Georgia
USA, 2013, 101 minut
Režie: Tom Elkins
Scénář: David Coggeshall
Hrají:
Abigail Spencer (Lisa Wyrick)
Katee Sackhoff (Joyce)
Emily Alyn Lind (Heidi Wyrick)
Chad Michael Murray (Andy Wyrick)
„Hrůza v Connecticutu“ nebyl až tak špatný film, a to hlavně proto, že na sebe dokázal vršit celkem zajímavé obrazy, které byly samy o sobě docela děsivé a fungovaly by i samostatně. Navíc to byl film, který se alespoň relativně zakládal na skutečných událostech. Co asi mohlo přinést pokračování, které bylo v roce 2013 natočeno s mou oblíbenkyní Katee Sackhoff? No, výsledek se moc nezdařil.
To, že existuje první film „Hrůza v Connecticutu“ je celkem jedno, protože tady nejde o to, aby byla vytvořena série, která je spřízněna dějově, ale primárně jde o to, že existuje v Americe rozsáhlejší oblast, kde se mohou dít různé hrůzy. Tentokrát se podíváme na samotu v Georgii, kde se děj celý odehrává. Nejsme tedy ani teritoriálně spříznění, protože Georgia je jiný stát a navíc s Connecticutem ani nesousedí. Takže jediná spojitost je opět v tom smyslu, že je to založeno na údajně skutečných událostech.
Žena s manželem a dcerou se stěhují do osamoceného domku, vedle kterého stojí jen maringotka, do které se přemístí sestra hlavní hrdinky. Sestru si zahrála krásně rudovlasá Katee. Už od začátku je jasné, že je něco špatně. Možná je to jen hlava Lisy, ale možná je to i něco jiného. Vzhledem k tomu, že Lisina dcera má imaginárního kamaráda, začíná být jasné, odkud vítr vane. Imaginární kamarádi v hororu, to nikdy není nic dobrého.
A tak si film klestí cestu dlouhou téměř hodinu a tři čtvrtě s tím, že je to nabalování jednotlivých, většinou rádoby děsivých scén na sebe, scén, které opět samostatně mohou celkem fungovat, ale většina z nich je klišé, které s sebou nenese nic nového, a v rámci filmu máte akorát pocit přeplácanosti. Ale tak tohle je prostě jen horor, který chce stavět na nějakých skutečných událostech, ale pak už jenom pracuje s tím, co se očekává. Rychlé střihy, hlasitá hudba, děsivé výjevy, které už nejspíš znáte odjinud.
Docela by mě zajímalo, jestli mělo smysl snímek „Hrůza v Connecticutu 2: Duch Georgie“ pasovat na film „Hrůza v Connecticutu“. To byl první film takovou peckou, že se stal marketingovou značkou? No, pravdou je, že si první film až tak málo nevydělal, snad právě kvůli těm skutečným událostem. Tohle je ale utrpení, kdy skoro v každých pěti minutách začínáte mít pocit, že sledujete naprosto jiný film.
Hodnocení: 20 %
