Invisible Invaders
USA, 1959, 67 minut
Režie: Edward L. Cahn
Scénář: Samuel Newman
Hrají:
John Agar
Jean Byron
Philip Tonge
Robert Hutton
Velmi příjemné béčko, které na vás dýchne tou správnou atmosférou padesátých let, a to i přesto, že film byl natočen na jejich samotném konci. Pořád je to takové béčko, které má tu správnou atmosféru a k tomu ten parádně paranoidní příběh, jak to uměli snad jen Američané právě v téhle dekádě. Jako kdyby měli strach ze všeho, co bylo jen trochu neznámé. Nebo mluvilo rusky.
Snímek „Invisible Invaders“ se hodně podobá filmu „Invaze lupičů těl“, což je jednoznačně jeden z vrcholů padesátkové béčkové tvorby. „Invisible Invaders“ už tak dobrý není, mimo jiné i proto, že dost kopíruje právě ze svého zmiňovaného předchůdce. I tady vlastně máme lupiče těl, kteří jsou v tomhle případě rovnou označení za neviditelné, ale zároveň takové, kteří komunikují s lidmi.
V podstatě hned na začátku se postavy dozví, o co mimozemšťanům jde. Je to skoro v až konverzační scéně, kdy tělo, jež je ovládnuto mimozemšťanem, tělo, které by mělo být mrtvé, řekne svému starému příteli, že je mimozemšťan a že se chystá – nejen on, ale celá jeho rasa – ovládnou planetu Zemi, respektive její obyvatele, pokud se v chování obyvatel modré planety nic nezmění.
To poselství je jasné – pokud budou dál pozemšťané vyvíjet jaderné hlavice, budou se mimozemšťané, kteří jsou usazení na Měsíci, dál obávat o svůj život, a proto se musejí postarat o to, aby lidi přestali blbnout. A tak je prostě ovládnou. Samozřejmě že se lidé ale nechtějí tak jednoduše vzdát a budou se za každou cenu snažit přijít na to, jak nepřítele porazit.
Americký snímek „Invisible Invaders“ je příjemné béčko 50. let, na kterém je trochu škoda, že vykrádá jiné filmy, které byly v tomto období natočené. Musí se mu ale nechat, že se v trikových sekvencích docela snažil, použití siluet anebo obecně scény, kde udeří něco neviditelného, nejsou vůbec špatně natočené, naopak fungují stále dobře. Film rozhodně nezklamal.
Hodnocení: 60 %
